Aréna národů

Co mají společného Marcela Augustová, oranžová barva a francouzské zvolání „Attention!“? Správně odpovídají ti, kteří tipují Hry bez hranic. Tuto kultovní televizní soutěž jsme hltali v devadesátých letech (ať už jako malí, nebo velcí) a poslední dvoje prázdniny jsme si ji připomínali v letních reprízách na České televizi. Naše modlitby o návrat této bizarní „olympiády“ byly vyslyšeny teprve teď, kdy se na obrazovkách objevila Aréna národů.

Arénu národů vysílá každou sobotu večer rodinná stanice Prima family a je bezpochyby příjemným zpestřením televizního programu plného vékávéček a talentových lomeno pěveckých soutěží typu Hlas Česko Sloveska (což je ale přece úplně jiná soutěž než všechny ty, které jsme mohli doposud vidět). Aréna národů volně navazuje na Hry bez hranic, jen účastníci jsou poněkud východnější, než jsme byli zvyklí, takže Česká republika soupeří s Arménií, Běloruskem, Činou, Ruskem, Ukrajinou a dvěma západními zeměmi – Velkou Británií a Francií. Není zde žádný hlavní moderátor – každý televizní štáb si prezentuje soutěž po svém, což je jedině dobře. Jediným tmelícím prvkem je věčně rozesmátý, hravý a veselý (drogy?) francouzský rozhodčí, který svědomitě dohlíží na průběh všech her (a nikomu nenadržuje!). I tak ovšem musí být důvod, proč jsem se zde obtěžoval Arénu národů zmínit.

Aréna národů

Vtipná a veselá Aréna národů v podání televize Prima. Zdroj: FTV Prima

Bohužel, pompéznost Her bez hranic se již asi nikdy nevrátí. Rozpočet Arény národů je oproti nim dost přiškrcen, takže místo toho, aby se objížděly všechny účastnické země, kde by se na náměstích a ve velkých sportovních halách stavěly honosné překážkové dráhy, natáčí se každý díl v jednom a tom samém televizním studiu, kde navíc nesoutěží vždy všech osm zemí najednou, ale pokaždé jenom polovička. Velkolepost mezinárodních klání je rázem tatam.

V tomto ohledu je nezbytné pochválit Primu, která Arénu národů již zpočátku prezentovala jako mezinárodní soutěž, kde jde zejména o zábavu, a nesnažila se působit velkolepě (loni se úplně opačným směrem vydala Nova, která se s titěrným rozpočtem pokusila megalomansky napodobit americký Wipeout a dopadla tak celkem tragicky). Moderátoři Aleš Háma a Aleš Valenta (který se zúčastnil původních Her bez hranic jako soutěžící, kde nacvičoval své první akrobatické skoky) jsou naprosto přirození, po celou dobu nenuceně vtipkují a je na nich vidět, že je to snad i celkem baví. I prezentace soutěže pomocí „národních zvířátek“ působí humorně a uvolněně.

Podobně jsou na tom soutěžící, kteří byli vybráni na základě castingu z řad prostého českého lidu, a tak je vidět, že se na zápolení těšili a náležitě si ho užívají. To se bohužel nedá říct o ostatních (zejména těch „východních“) družstvech, kde je to jeden mistr světa v gymnastice/atletice/bůhví čem vedle druhého a je na nich prostě znát, že z dovádivého hraní nemají zdaleka takovou radost.

Aréna národů

Nevtipná a smutná Aréna národů ve skutečnosti. Foto: FTV Prima

České „zlato“ pak naráží na uťáplost nadnárodní produkce, kvůli které je divák nucen sledovat boje dvou cizích zemí, zatímco český tým sedí na lavičce. Soutěží totiž převážně pouze dvě družstva najednou, někdy dokonce jenom jedno, takže se pozorovatel mnohdy přistihne, že polovinu pořadu nemá komu fandit. Druhou polovinu zase neví komu fandit, neboť kostýmy jsou drahá věc, a tak žádné družstvo nemá pevně danou barvu, ale v každém díle soutěží v té, která na něj zrovna vyšla. Oranžové Česko se tedy nekoná. Snad jen díky bohu za hry s býčkem, které jsou sice místy značně nefér, stoprocentně nebezpečné a dost často stále o jednom a tom samém, ale musím uznat, že sledovat nasraného býka, jak dupe po arménských gymnastech je zkrátka docela sranda.

Smrtícím prvkem celé Arény národů je ovšem Zeď šampionů (na předchozím obrázku vlevo nahoře) – poslední disciplína každého dne. V ní se tři svalnatí borci z každého týmu utkají ve „šplhu o tyči“ na šikmé zdi. Ta štafeta, která zeď zdolá jako první, zajistí svému národnímu týmu vítězství bez ohledu na to, jak si vedl v předcházejících disciplínách. Z těch se totiž nasbírané body pouze přemění v handicap, s nímž začíná první tyčový borec v pořadí. Nic víc. Pokud si například Česká republika zajistí pětibodový (tedy celkem slušný) náskok před ostatními zeměmi, znamená to jen to, že Pepa bude při závěrečné disciplíně na startu viset o metr výš než ostatní borci, kteří jsou ovšem namakaní gymnasté/atleti a hravě ho doženou jedním monstrózním „skokem“. Klíčem k vítězství jsou jen a pouze tři nabušení svalovci na Zdi šampionů. Vše ostatní nehraje absolutně žádnou roli. A to je špatně.

MYPrimo, skutečně tě lituji, že tvůj dobrý úmysl prezentovat hravou a rozvernou show narazil na produkci, která vyrábí soutěž svalovců s nějakým humorným obsahem kolem jako bonus. Prospěla by změna pravidel – zakázat účast profesionálním sportovcům, vyhodit připitomělou Zeď šampionů, anebo do ní alespoň zapojit to rohaté zvířátko, ať to má nějaký šmrnc.


        


Komentáře nejsou povoleny.