Červené víno na rautech

Dáte-li nakreslit malému dítěti sklenici vína, nakreslí červené. Ve fotobankách převažuje červené odhadem v poměru 2:1. Na rozdíl od bílého je totiž dobře vidět. Ale tím asi tak jeho výhody končí.

Jsem pivař. A to průmyslový pivař. Nejčastěji popíjím Staropramen, Bernard a případně z nouze i Gambáč. Jsou ale situace, kdy z nějakého důvodu musím pít víno. Jde zejména o společenské události, kam se pivo nehodí, a o ty příležitosti, kde je pití – víno – zdarma.  A zcela logicky bych v tuto chvíli volil víno začátečnické s mainstreamovější chutí, víno pitelnější, sladší a méně vinné. Tedy víno bílé. A podobně jako já uvažuje nemálo dalších lidí.

A tady se dostáváme k meritu věci. Organizátoři sice zásadně pořizují množství vína poměrně odpovídající množství návštěvníků, zcela absurdně ale objednávají polovinu bílého a polovinu červeného. A já, který se zcela bohulibě zakecal u dveří, stál frontu na toaletě nebo se konečně jenom sice nevkusně, ale naprosto lidsky ládoval chlebíčky, se dostanu ke stolku s vínem přesně v tu chvíli, kdy bílé dojde a zůstane tu několik desítek netknutých sklenic červeného.

Červené víno na rautech

No to víte, že to vypiju. Ale s nejvyšším odporem! Foto: Marco Assini, Flickr.com

Sice si ho nakonec vezmu – bodejť by taky ne, když to je zadáčo, žejo. Jenže mi nechutná a barví. Celé mé společenské vyžití tak kazí jakýsi ohavný škleb, při němž cením zuby barvy merlotu. Oboje je způsobené prostým faktem, že pořadatelé nezjistili, že bílé pije víc lidí.

Aby bylo jasno, k tmavému masu bych volil jednoznačně víno červené. Totéž samozřejmě, pokud bych víno míchal s kolou – jsem gurmán, ne? Jenomže rautík, kde je sklenice vína spíše k tomu, aby člověk nemohl mít dva talířky na jídlo, je jednoznačně místo na bílé.

MYPřátelé pořadatelé, event manažeři a konečně i vy, co děláte cattering, nabízejte barvy vína v poměru, který odpovídá poptávce. Nebo mi k němu dávejte aspoň kolu na smíchání. 


        


Komentáře nejsou povoleny.