Davy

„Člověk je sice chytrý, ale lidé jsou hloupí.“ Toto moudro jsem zaslechl v nějakém filmu, v komediálním seriálu, v tramvaji, přečetl v knize nebo v některé z mých oblíbených erotických povídek. Opravdu nevím, odkud to mám, nicméně jsem toho názoru, že se jedná o jednu z nejvyšších pravd celého lidstva.

Vyberte si libovolného kamaráda a dejte mu za úkol vyřešit nějakou komplexnější logickou úlohu. S trochou štěstí se do hodiny dočkáte uspokojivého výsledku. Vezměte takové kamarády dva a zadejte jim stejný úkol. Pravděpodobně se chvíli před koncem začnou dohadovat, jestli výsledky zapsat do řádku, či raději do sloupečku. Tři se budou dohadovat už ve fázi rozdělování práce.

Budete-li počet řešitelů jednoho takového úkolu zvyšovat až do absurdních (troj- a víceciferných čísel), začnete pozorovat, jak se někteří jedinci pod rouškou zdánlivé anonymity chovají naprosto jinak (a samozřejmě podstatně hůře) než v situacích, kdy jsou sami nebo v malém počtu lidí.

Pozorovat to lze všude – lidé na fotbalovém utkání se chovají jako kreténi, lidé na demonstracích se chovají jako kreténi, lidé na koncertech se chovají jako kreténi… Ve většině případů to není ani tak tím, že by kretény byli, ale právě tím, že jsou v davu, kde se podobné chování tak nějak z principu odpouští. A když huláká a burácí někdo vedle mě, proč bych se nepřidal. Lidé v davu tak rádi napodobují ostatní!

Davy

Dav vás jen zřídkakdy podrží. Foto: Mike Krzeszak

Krásný příklad takového napodobování a davového efektu jako takového (omluvte dozajista nesprávnou terminologii) mi byl nedávno předveden u odletové brány na pražském letišti (bývalém budoucím Václavu Havlovi). Stalo se tomu tak, když bylo oznámeno půlhodinové zpoždění a cestující ve frontě byli rozehnáni zpátky na lavičky.

Po dvaceti minutách se stalo něco pozoruhodného. Zhruba pět nebo šest lidí, kteří se rozhodli, že setrvají vpředu fronty, se dalo do nahodilého pohybu – tatínek se začal hrabat v příručním zavazadle, maminka se vydala na záchod a dcerka se synem začali znuděně přecházet z místa na místo.

Tato drobná rošáda byla jedním párem sedícím vyhodnocena jako pokyn k zaujetí pozic v řadě před přepážkou. Následovali je tři další lidi. To už vzbudilo pozornost téměř všech cestujících, kteří se jak surikaty natahovali, jestli se u brány něco neděje. Do jedné minuty stáli ve frontě až na malé výjimky všichni cestující.

Jasně, že se ve skutečnosti vůbec nic nedělo a fronta ve své formaci (do níž se zapojila jeptiška, která předběhla asi padesát lidí a tvářila se, že to má tak s Bohem domluvené) setrvala ještě asi patnáct minut, než se brána doopravdy otevřela. Studenti davové psychologie by si však přišli na své.

Takový případ je úsměvný a slouží k rozveselení několika přihlížejících, ale jsou i takové (zejména ty, kde se lidi v davu dají počítat na stovky), které zničit dobrou náladu (kohokoliv), slušnou pověst (čehokoliv) nebo i lidský život (Šláp!). Takže až jednou budete stát frontu na nový iPhone…

MYLidé, nechovejte se jako lidé, ale jako, ehm, lidé… Nenechte se zlákat pocitem anonymity a moci davu a snažte se si i ve větším množství lidí udržet svoji důstojnost. Alkohol neomlouvá. Alkohol by měl vás potěšit, nikoliv ostatní nasrat. Vzpomeňte si na to někdy.


        


Komentáře nejsou povoleny.