Hospody bez přítomnosti majitelů

Stejně jako v pondělí jsem i dnes posílen silným zážitkem, který mě motivoval k psaní těchto řádků. Zatímco reklamace rozhodně nejsou všednodenní záležitostí, do všemožných hospod a restaurací asi většina z vás zavítá docela často. Nepochybuji o tom, že při tom zažíváte spoustu velmi podobných pocitů, jako já včera.

Jako chlapec z maloměsta jsem se za svých středoškolských let naučil, do které hospody večer vyrazit, a do které rozhodně ne. Popravdě řečeno, kvalitu těchto zařízení jsem v průměru kontroloval dvakrát až třikrát týdně a zamyslel jsem se nad sebou až tehdy, když mě na ulici začal zdravit můj hostinský. A tady je právě klíč k tomu rozdělení na dobré a špatné hospody: v těch dobrých (přestože to samozřejmě není žádná záruka) je většinou přítomen pan majitel.

Hospody bez přítomnosti majitelů

"Bartender, please read!" Foto: Travlr

Ne tak v bowlingovém baru (podívejte se, mají moc pěkné webovky zapomenuté někde v roce 96) nedaleko VŠE, kde byl včera pořádán sraz informatiků z naší fakulty. Představte si víceméně zapadlou (a o půl osmé večer úplně prázdnou) putyku s průměrnými cenami a solidním prostorem, ve které se sešlo padesát mladých, krásných a inteligentních lidí, kteří si s dovolením obsluhy srazili stoly a několik hodin vydatně konverzovali a popíjeli.

To dovolení byl samozřejmě poslední vstřícný krok zmíněných dvou osob za barem. Já chápu, že jsou zvyklí na večery, kdy přijdou dvě partičky na hodinku bowlingu a u tří stolů sedí štamgasti, kteří si jednou za hodinu objednají další rundu desítky, ale prostě doprdele jednou předem souhlasili s pohoštěním tak veliké společnosti, tak ať se činí, ne?

Hospody bez přítomnosti majitelů

Hlavně, že máte u koulí zeleň. Foto: bowbar.cz

Ne. Kyselé obličeje, neochota, nadávky, prodírání se konverzujícím davem, to vše je tak nějak víceméně evergreen všech podobných akcí a klubů, ve kterých se pan majitel ukáže jednou za týden sbalit prachy. Protože kdyby tam byl, musel by skákat dva metry vysoko, jelikož takovou tržbu tam nemá za týden. Ale chudinka servírka a pan vrchní museli pracovat, a když už, tak nám to náležitě osladí, že?

MYVážení páni majitelé, starejte se o své hospody, hosty a především o svůj personál. Věřte mi nebo ne, ale vaše přítomnost (a tím pádem alespoň zdánlivě milé číšnictvo) je důvod, abych se ho hospody vrátil. Chápu, že zaměstnanec je tvor líný, ale bylo by milé si ho vychovat v duchu „náš zákazník, náš pán“. Ne naopak.


        


Komentáře nejsou povoleny.