Itálie, díl druhý

Minule jsme věnovali italskému lidu. Bylo to silné, poutavé a poučné. Dnes (a snad naposled) se k Itálii vrátíme. Nebude se už ale jednat o žádnou sociální sondu, ale zaměříme se na to, jak celá země funguje… Nefunguje, abych byl přesný…

Spoustu legrace si člověk užije s veřejnou dopravou. Na nádraží se lístky kupují primárně v automatech (což se dá jedině pochválit). Tyto automaty jsou však hloupé a neintuitivní, takže mnohdy si raději přejdete k okýnku, kde se pomocí gest budete snažit paní za přepážkou vysvětlit, kam se chcete dopravit.

Itálie, díl druhý

Cirkus, který v Itálii zaujme, musí být vskutku znamenitý!

Pro příklad zůstanu u oblíbeného Mestre, kam jsme se již první den potřebovali přepravit z Trevisa. Z nějakého prapodivného důvodu se totiž nádraží v Mestre nejmenuje Mestre, ale Venezia-Mestre. To by ani tak nevadilo, kdyby automat nevyhodnotil naše zadání „Mestre“ jako požadavek na neexistující destinaci. Název nádraží je nutné zadávat korektně již od prvního písmene! Přímo v Benátkách (kam jsme se nakonec dostali namísto Mestre) je situace opět krapet jiná a lístek do Mestre si koupíte jen ve speciálních automatech prodávajících lístky do Mestre.

Kromě těchto zkušeností je nutno říct, že železnice v Itálii funguje překvapivě dobře. Nádraží jsou sice ošklivá (to však platí i o českých), ale vlaky jezdí načas a informační tabule na nástupištích fungují spolehlivě. Dokonce i interiéry vlaků jsou uživatelsky přívětivé.

Itálie, díl druhý

Zatímco domorodé značení už jen vychytává nějaké mouchy...

Nic z toho se ovšem nedá říct o autobusové dopravě. Jízdní řády v tomto případě slouží pouze k tomu, aby si cestující udělal představu o tom, jak často autobus jezdí. Během našich cca 10 jízd autobusem se nám nepřihodilo ani jednou, že bychom neměli alespoň 5 minut zpoždění. Tento fenomén byl pozorovatelný i na zastávkách, které byly např. teprve druhé nebo třetí v pořadí.

Samotné autobusy fungují také zvláště. V okolí Benátek působí řada dopravců, z nichž má každý odlišnou politiku nastupování a vystupování z vozu. Možná bych i omluvil myšlenku, že se v případě všech dopravců musí vystupovat pouze prostředními dveřmi, ale nejde mi do hlavy, proč se v určitých autobusech nedá ANI nastupovat ANI vystupovat zadními dveřmi. Člověk sedící v takovém autobuse úplně vzadu se cítí tak nějak uzavřen…

Itálie, díl druhý

...to oficiální vám pomůže snadno zabloudit.

K dopravě patří i značení. Nevím sice, jak dobře funguje na silnicích, pro turisty je ale naprosto tristní. Často sice narazíte na ukazatel navádějící k nějaké památce, ale značení dále předpokládá, že cestu skrze dalších pět „křižovatek“ již znáte a není třeba vás dál navádět. A když k takové památce nakonec dorazíte, řekněme například na Náměstí svatého Marka, připraví vás o radost cedule, zakazující si sedat na obrubník.

MYDrazí Italové, pokud si přejete být v Evropě vážení, přestaňte dělat věci, které ostatní serou nebo rozesmávají. Zkuste být alespoň z poloviny tak dobří, jak znamenitá je vaše kuchyně!


        


Komentáře nejsou povoleny.