Knihovny

Život v zajetí málokdy legálních elektronických knih příliš neuznávám, ty papírové jsou rok od roku dražší (arcičert Kalousek nám na ně zvedl DPH, ukažme si na něj!), a tak jsem už mnoho let celkem spokojeným majitelem průkazky do naší (malo)městské knihovny. Samozřejmě také navštěvuji tu vysokoškolskou, když už musím psát bakalářku. A zjistil jsem, že každá knihovna má ve svém výpůjčním řádu nachystanou nějakou perličku nehodnou jedenadvacátého století.

První velkou legrací je prodlužování výpůjček. Školní knihovna posílá e-mailové upozornění tři dny před datem vrácení. Protože ale prodloužení funguje tak, že je kalendářní měsíc připočten k datu požádání o prodloužení a nikoliv k datu, do kterého je knížka původně půjčena, vede to k oddalování kliknutí na magické tlačítko (aby člověk mohl mít knížku co nejdéle a prokrastinovat donekonečna), což zcela logicky vede k tomu, že na to v jedenácti z deseti případů nakonec zapomenete. Naše městská knihovna neposílá upozornění pro změnu vůbec.

Když už taková nemilá věc, že člověk zapomene prodloužit, stane, je obvykle nutné absolvovat naprosto neadekvátní očistec spočívající ve fyzickém donesení všech vypůjčených knížek do knihovny, jejich odečtení z čtenářova konta a následném opětovném načtení. Prodloužit o pár dní zapomenutou knížku po telefonu? Nemyslitelné.

Knihovny

Pro vzorné čtenáře, mezi které se řadím, jsou samozřejmě připraveny sazebníky pokut a poplatků. Nemám nic proti pravidelným ročním poplatkům, ty jsou ve většině případů opravdu velmi snesitelné. Jakkoliv se každý rok divím a dal bych ruku do ohně za to, že po mně v Chrudimi chtějí každoroční poplatek minimálně na jaře a na podzim.

Co mě však hluboce fascinuje, je politika studijní knihovny VŠE, která znemožňuje prodloužení knížek v případě, že student dluží poplatek/pokutu. Díky tomu jsem se dostal do roztomilé situace, jelikož dlužím poplatek za vyřízenou rezervaci, která byla oproti všem předpokladům vyřízena až po konci zkouškového, a tudíž jsem si ji nemohl vyzvednout. Díky původním deseti korunám (které nejdou uhradit jinak, než na 115 km vzdálené přepážce) teď za své neprodloužené knížky dlužím od ledna nějakou tu stovečku. A to se vyplatí.

Zvlášť, přijde-li člověk do chrudimské knihovny pro něco lehčího a zjistí, že polovina knížek, které by v regálech být měly, v nich ve skutečnosti není, a paní knihovnice jen tak neškodně krčí rameny a tváří se, že to je normální. Zkuste to za pár měsíců, třeba se s nimi někdo záhadně objeví a zjistíme, že jsme je zapomněli načíst…

MYMilé knihovny napříč republikou, buďte té dobroty a mějte aspoň ve svých věcech pořádek, když už po mně vyžadujete absolutní dochvilnost. Připomínejte mi všechno raději třikrát, zlobit se nebudu. Vláčet se sto kilometrů s knížkami jen proto, abych mohl zaplatit pokutu a znovu si je půjčit, mě opravdu, ale opravdu nerajcuje.


        


Komentáře nejsou povoleny.