Nečeská nepošta

Celou republikou koluje veliký mýtus o tom, jak jsou služby České pošty nepoužitelné a celá korporace funguje asi jako italská tržnice. Prakticky každý, kdo objednává nějaké zboží z internetu, sahá po možnosti dopravy spediční společností typu PPL nebo DHL (ze kterých se v současných dnech stává jeden celek). Česká pošta vždy zůstává jako ta úplně nejzazší možnost. Není důvod.

Abych vám nastínil podstatu své myšlenky, připravil jsem si pro vás tři příběhy. Příběhy, které se doopravdy staly.

Jak putovala výpočetní technika přes kus světa

Objednal jsem si v eshopu netbook, zaplatil jsem jej kartou přes internet a nechal jsem si ho doručit Českou poštou. Druhý den po vyexpedování mi v deset hodin ráno zavolala milá doručovatelka, která mi oznámila, že mi ten den doručí balíček a dala mi na výběr tři časy, během nichž může dorazit. Vybral jsem si třetí hodinu odpolední.

Zhruba v 14:55 mi doručovatelka opět volala, že se za 10 minut dostaví i s balíčkem. Za 10 minut se doopravdy dostavila a já jsem se mohl těšit z nově nabytého netbooku.

O rychle doručeném rychlém internetu

Zřídil jsem si VDLS internet od O2 a očekával jsem doručení samoinstalačního balíčku. Bohužel O2 nesdělilo České poště mé telefonní číslo, takže mi doručovatel nemohl zavolat, abych mu mohl říct, že na doručovací adrese bydlíme pouze krátce, a tak nemáme označený zvonek; ba co víc, ani nevíme, který zvonek je náš.

Naštěstí mi ale operátor sdělil číslo balíku, takže jsem si posléze na stránkách České pošty dohledal, že balíček nebyl úspěšně doručen a byl uložen na hlavní poště Prahy 4. Tam jsem se následující den dostavil, předložil svůj občanský průkaz (nebylo nutné ani sdělovat číslo balíčku) a zásilku jsem do jedné minuty obdržel. A internet už frčí.

Nečeská nepošta

Om nom nom nom. Foto: Ian Britton

Kterak řidič tolik práce měl, až na zákazníky zapomněl

Jelikož mám rád deskové hry, objednal jsem si jich pár v jednom internetovém obchodě, který z nějakého důvodu neumožňoval zasílání Českou poštou. Musel jsem zvolit spediční společnost PPL. V den plánovaného dodání mi v sedm ráno (!) dorazila SMSka, ve které stálo, že mi dnes přiveze doručovatel PPL balíček, ať mu (já!) zavolám. V deset hodin volám:

„Dobrý den, Jiří Markvart, prý mi dnes máte dovézt balíček do Falešné ulice 123…“

„Falešná 123? Tak mezi čtvrtou a šestou.“

„A dřív by to nešlo?“

„Ne.“

„A byl by problém to dovézt jiný den?“

„Jo.“

„Tak já vám ještě zavolám…“

Problém byl na světě. Nemohl jsem dvě hodiny čekat doma na balíček a neměl jsem po ruce nikoho, kdo by mohl čekat za mě. Do depa několik kilometrů za Prahou se mi taky nechtělo. Nakonec jsem přesvědčil jednoho kamaráda, který mi oplátkou za pozvání na pivo balíček převzal.

Nejedná se o jediný případ. Většina mých přátel měla s PPL a dalšími speditéry obdobné zkušenosti. Samozřejmě, že do značné míry záleží na tom, na jakého řidiče narazíte (stále jsem přesvědčen, že i DHL/PPL nabízí opakované doručení), většinou jsou ale na pěsť. To raději nějaký ten balík do ruky nebo na poštu.

MYSpeditéři, inspirujte se alespoň trochu Českou poštou, která už doopravdy umí. Nikdo po vás nechce přepážku za každým rohem, ale jedno odběrné místo v širším centru Prahy (a každého velkého města) by všem ušetřilo spoustu starostí. A vy všichni ostatní, nebojte se České pošty, už dávno nezdržuje, nemačká a neničí.

Pozn.: Ač se to tak možná nezdá, tento článek není vytvořen na objednávku České pošty. Jen jsem s ní měl v poslední době tolik světlých zážitků, že jsem se o svou radost s vámi musel podělit.


        


Komentáře nejsou povoleny.