Nespravedlnost ve filmech

Většina velkých literárních (a filmových) děl má dva náměty. Hledání a nedorozumění. Díky technologiím se v reálném životě skoro nemusíme hledat, nedorozumění je však téma věčné. A právě proto naprosto nesnáším nespravedlnost ve filmu.

Pamatujete si, jak oslík zjistí, že Fiona je v noci zlobr, Shrek to slyší a špatně pochopí, naštve se na oslíka, který mu to ale nemůže vysvětlit? Nebo jak Homera a Marge zotročí paní Bellamiová, muž s rovnátky ji zabije a pak se objeví diamantový náhrdelník v postýlce Maggie? Tak přesně o tom mluvím.

V těch chvílích chytám hysteráky. Ošklivý, plačtivý záchvaty, kdy mám chuť rozřezat plátno (ano, proto jsem přestal chodit do kina), rozbít televizi (ano, proto nemám televizi) nebo aspoň minimalizovat okno (to se občas i stává, jenže pak, když mě to přejde, nechytám se v dalším ději). Vím, je to iracionální, ale já přece prostě vím, jak to bylo, a přijde mi nekonečně kruté, zlé a kontraproduktivní nechávat postavy v omylu, trpět a často je i nechat popravit.

Nespravedlnost ve filmech

No… a jak mě ta nespravedlnost rozbrečí, tak se mi rozmaže make-up. O tom ale budu psát až příště.
Foto: Toni Blay, Flickr.com

Ano, celý problém je v tom, že se moc nechávám vtáhnout do děje a s těmi postavami se kamarádím (Ale upřímně, komu nebylo do breku, když z Červeného trpaslíka na pár dílů zmizel Rimmer?). Jenomže chtějí-li Hollywood, Bollywood, Kollywood a Tollywood, abych zase začal koukat na filmy, měli by s tím něco dělat.

Teď konkrétně mi jde hlavně o zmíněného Červeného trpaslíka, sérii 8, kdy nanoboti opraví loď i s posádkou, ale Listera, Kocoura, Krytona a Kochanskou chtějí zavřít, protože jim zbytek posádky nevěří, že zemřel, byl tři miliony let mrtvý a teď byl znovu postaven díky technologii, která vznikla pár set let po jejich smrti. S tím se musí něco udělat fakt rychle.

MYMilí tvůrci a vysílatelé, mohli byste, moc vás prosím, umístit v inkriminovaných chvílích dolů do obrazu titulek s textem „To, co vidíte, není skutečné, nebojte se, dopadne to dobře“, případně „To,co vidíte, není skutečné, a to, co se stane za chvíli, taky nebude“? Moc by mě to uklidnilo. 


        


Komentáře nejsou povoleny.