Nevychovaní senioři

Ano! Chtěl bych dělat lépe lidi. Jsem egocentrický, nevychovaný, narcistní kokot. Nebo mě tak vidí minimálně většina důchodců v městské hromadné dopravě či v Kauflandech. A víte vy vlastně, co si na oplátku myslím já o vás?

Jak si ti bystřejší a, přiznejme si, více se nudící, čtenáři našeho webu mohli již dávno přečíst na stránce O autorech, mezi mé nejlepší a zároveň nejhorší vlastnosti patří přebytek upřímnosti. Mám jí skoro tolik, že bych ji mohl po kýblech nabízet v akci v Tescu! Má ji i řada českých seniorů. A zatímco u mě a spousty mých vrstevníků („ta dnešní mládež“) ní lze poměrně snadno omluvit nedostatek životních zkušeností a mladistvou nerozvážnost, senioři by upřímnost měli podle mého názoru užívat s mírou a ruku v ruce s dobrými mravy.

Neumějí to. Ano, jako vždy se dopouštím ošklivé generalizace. Takže jinak: Tři čtvrtiny z nich to vážně neumějí. Víte, nemám nejmenší problém s tím, pokud důchodce slušně poprosí o jakoukoliv úlevu. Pokud uvidím dobře naladěného člověka, rád se vzdám svého pečlivě vydobytého místa ve frontě na salám.

Mého dobrého známého Makovce (a to je, považte, na mé poměry pán v letech!) dnes přesně v takové frontě předběhla důchodkyně se slovy „já jsem důchodkyně, já jdu před vás“. Nebylo to poprvé (a zřejmě ani naposledy) a nebyl jediný. Zažil jsem sám takových historek nespočet, jen se nad nimi většinou spíše pousměji a vytěsním je z paměti.

Nevychovaní senioři

Tuhle byste ve frontě na pívo pustili. Foto: © Filmové studio Barrandov

V živé paměti mám naopak naprosté zmatky ve své hlavě, pokud se zrovna nachází spolu s mým tělem ve voze MHD. Honí se skrze ni tolik myšlenek! Je ta paní dostatečně stará, abych ji snad neurazil? Vypadá, že chce jet jenom jednu zastávku? Vypadá ta mladá paní s taškami, že toho má za celý den tak akorát dost? Vypadá ten zle vypadající pán, že se zlobí, protože bych měl na rozdíl od něho stát? Nad tím vším já vážně přemýšlím. Vyhodnocuji. A většinou to opravdu končí lehkým přizvednutím zadku a dotazem „Chcete se posadit?“. Za to člověk nic nedá, že.

Asi tak každá druhá reakce mě zklame a rozesmutní. Lidé si zkrátka neumějí upřímně říct, co chtějí. Umějí to jen a pouze senioři, ovšem často za cenu zbytečných invektiv. A to i takových, kdy nadávají lidem, kteří své roční dítě posadí na prázdné sedadlo pro invalidy. Ano, roční dítě papírově vzato skutečně cestuje bez nároku na sedadlo. Ne, nepustím stařenku na své (a její oblíbené) místo, když je vedle mě jiná sedačka volná. Nic z toho není ani ten nejmenší důvod na to být na někoho hnusný. Alespoň v mých očích. Neznám nikoho, kdo by své dítě upřednostnil před stařenkou o holi.

MYJá vím, že čeští senioři mají za sebou život za rudou oponou, kdy doba zkrátka jednoduchá nebyla. A že v jejich očích vypadají i jen o trošku mladší lidé, neřkuli pak dnešní dvacátníci, jako nevychovanci, kterým život žádné nástrahy nepřichystal. Ale i kdyby to tak bylo, prosím vás, milí důchodci, uvědomte si, že jsme taky jenom lidi. A nejsme na vás zlí (většinou). Tak se k nám podle toho chovejte.


        


Komentáře nejsou povoleny.