Nóbl kolča v nóbl podnicích

V rámci našeho partnerského soužití s Matoušem si čas od času dopřejeme návštěvu nějakého (přinejmenším pseudo) luxusního podniku, kde si objednáme směšně malou porci čehosi za směšně velkou sumu peněz. Vždycky jsme si ale náramně pochutnali, takže nás ani nenapadlo si na cokoliv stěžovat.

Je nadmíru jasné, že poctivý a kvalitní steak z Čestru se pohybuje v jiné cenové hladině než kuřecí plátek s broskví a se šunkou v jídelně U Věrušky. V ceně dobrého jídla v dobré restauraci se mimo jiné odráží vysoké pořizovací náklady surovin i pečlivá práce kuchařů.

Blbý je, že se patrně tyto věci odrážejí i do ceny Mattonky v chlaďáku za barem.

Přijde mi poměrně fér, že návštěvníci kvalitní restaurace nechají za jedno jídlo s polévkou v podniku pět šest stovek i více. Naprosto mi ale fér nepřijde, že další dvěstěpáďo vysolí za tři dvoudecky Coca-Coly, které usrkávali během čekání na další chody.

Značně nefér to je totiž z toho důvodu, že do ceny této kolčy se může odrazit maximálně tak kvalita servisu (i personálu však raději připlatím na základě toho, jak mi poradí s výběrem hlavního chodu, než toho, jak mi přinese lahvičku limonády se skleničkou) a možná ještě cena pronájmu, pokud se podnik nachází v nějaké nóbl lokalitě. Všechny ostatní náklady na 2 dcl koly má tento podnik stejné jako zmíněná jídelna U Věrušky, kde stojí dvacku.

Je docela možné, že se majitelé těchto restaurací snaží tímto způsobem zabránit tomu, aby návštěvníci nechodili po večerech do jejich podniků na kolu a kvalitní jídla „ochutnávali“ jen čichem od návštěvníků od vedlejšího stolu. I tak mi to ale přijde poněkud nesportovní, už jen ke kuchařům, jejichž prvotřídní wiener schnitzel má pak „hodnotu“ třech točených Budvarů.

MYMilí majitelé luxusních restaurací, jasně, přihoďte si i na tý minerálce pár kaček, ale zase to tak okatě nepřehánějte. Zatímco vysokou cenu jídla si u mě obhájíte poměrně snadno, jen těžko mi dokážete vysvětlit, proč musí minerálka stát víc než 60 korun. Stávají se tak z vás jen alternativy k prodejcům vody pod Eiffelovkou, kteří v horkých letních dnech dobře vědí, že tu balenou vodu žíznivým nešťastníkům v nekonečné frontě u pokladny i za nesmyslných pět euro  v klidu prodají…


        


Komentáře nejsou povoleny.