Oni ty naše semestrálky stejně nečtou…

Znáte takovou tu klasickou historku o tom, že sestra kamaráda vašeho spolužáka z angličtiny napsala do bakalářky „A tady napíšu třeba prdel, stejně to nikdo nečte.“ a prošlo jí to? Slýchám ji minimálně jednou do měsíce.

Naprosto bych se jí nedivil, protože všichni víme, že ty naše semestrálky a seminárky a bakalářky a diplomky stejně nikdo nečte. Speciálně u těch méně důležitých prací k tomu mám tak neuvěřitelné množství důkazů…

Tento učitel se směje zejména proto, že se vysral na čtení vaší práce. Foto: Ben Russell

Tento učitel se směje zejména proto, že se vysral na čtení vaší práce. Foto: Ben Russell

Tak třeba učitele A, který nastaví deadline na celosemestrální padesátistránkové týmové projekty do 23:59 jednoho dne a na druhý den si pozve všechny na osmou ranní, aby je před ním obhájili a byli za svůj výkon ohodnoceni.

Nebo paní přednášející B, která mi bez jediného slova změnila známku, kterou jsem si podle svého mínění nezasloužil, poté, co jsem jí napsal velmi decentní e-mail, ve kterém mě zajímalo, kde jsem ztratil tolik bodů, když jsem si dal (jako obvykle) opravdu pozor, abych splnil veškeré formální náležitosti práce, a obsahově ji taky nejspíš docela zvládl. (Což by docenila, kdyby ji četla.)

Nebo pana cvičícího C, který mi na rovinu na tematicky nesouvisející konzultaci přiznal, že dal za seminárku plný počet bodů každému, u koho v ISISu svítil zelený ukazatel „odevzdáno“, protože kolega leží už druhý týden v nemocnici a on na to prostě nemá čas.

MY

Mohl bych za ty roky na vysoké škole pokračovat v podstatě donekonečna, ale nebaví mě to. Sere mě to. Neuvěřitelně mě to demotivuje. A chtěl bych na tomto místě slavnostně slíbit, že až se za rok a půl pustím do činnosti vysokoškolsky-pedagogické, nebudu studentům srát takto očividně na hlavu. Vy to prosím nedělejte taky, pokud chcete, abychom k vám chovali alespoň minimální úctu. 


        


Komentáře nejsou povoleny.