Placení kartou na expresní pokladně

Existuje pár věcí, za které vám reálně hrozí tisícileté hoření v dantovském infernu. Placení klasickou kontaktní kartou na expresních pokladnách mezi ně rozhodně patří, protože si těžko dokážu představit bezohlednější (velkoměstskou) činnost.

Předně bych rád zdůraznil pro všechny čtenáře, kteří nečtou perexy, že dnes vůbec nemluvím o bezkontaktních kartách, které jsou koncentrovaným dobrem, platební styk (pamatujete, když se tenhle výraz užívával i v reklamách?) výrazně urychlují a přispívají k duševní pohodě všech lidí v okolí deseti metrů od právě používaného terminálu.

Mluvím o kartách klasických, kontaktních, takových, jaké jsme ve svých peněženkách nosívali (a mnoho z nás stále nosí) od raných devadesátek.

Rychlá odbočka: Snažím se svůj život žít tak nějak v mezích přiměřeného spěchu. Nerad chodím pomalu (pakliže se účelově neprocházím), nerad zbytečně ztrácím čas, ale zároveň obvykle dorazím na místo určení s výraznou rezervou a svou duševní pohodu podporuji tím, že je mi v zásadě jedno, jestli stihnu tohle metro, vlak, autobus, nebo ten (to) za deset minut.

Existují však chvíle, kdy stejně jako vy skutečně spěchám, prostě a jednoduše spěchám, a mám hlad a nesu si k pokladně (pokud možno expresní, samoobslužné bohužel v okolí svého domova nemám) svoje tři raženky, nebo velmi nutně potřebuji Kinder vajíčko či velké množství pevných igelitových pytlů.

(Ne, neptejte se, na co potřebuju ty pytle.) Foto (editované): Keith Williamson, CC

(Ne, neptejte se, na co potřebuju ty pytle.) Foto: Keith Williamson, CC

A přesně v takové chvíli mě dokáže fakt dokonale vytočit, když si někdo svoje tři houstičky za dvanáct korun děsně nutně potřebuje zaplatit kartou, a ještě to dělá takovým tím dokonale lážoplážovým tempem, jakože „Kde tady máte terminál, jo, jasně, kartu tam strčím takhle, dobrá, říkala jste zelenej, pin, potvrdit? Tak teda jo, cvak, cvak… áááách… promiňte, někdo mi volá, ahoj Maruško, jasně, jsem zrovna v metru, nezlob se, zavolám ti večer a domluvíme se na tom, co si vezmeš na sebe… cvak, cvak, dobrá, počkáme si na lagující Českou spořitelnu, do svidaniya,“ žejo, to by se člověk mohl fakt posrat.

Pokud chcete argumentovat tím, že placení kartou je v podstatě stejně rychlé jako placení hotovostí, nedělejte to. Vážně ne. Není. Klidně si půjdu na dvě hodiny sednout se stopkami za expresní pokladnu a udělám statistiku. A vy víte, že vyhraju. Podat někomu dvacku a dostat osm korun zpět se s výše zmíněným martyriem nedá porovnat. Vás, kteří jste schopni tam všechno nacvakat za pět vteřin, je v celé populaci asi tak čtvrt procenta.

MYLidé, buďte trošičku ohleduplní a plaťte malé nákupy drobnými. Pokud chcete mít své výdaje stoprocentně pod kontrolou, pište si je do CashBase nebo si pořiďte bezkontaktní kartu. Uvidíte, že se vám technologie 21. století zalíbí a nakupující kolem vás budou hýřit srdečnými úsměvy. 

Jo, a pokud chodíte na expresní pokladnu s plným košíkem věcí, budou kolem vás v tom pekle ještě tancovat kankán. 


        


Komentáře nejsou povoleny.