Praha hlavní nádraží

Hlavní nádraží v Praze zažilo během posledních let nevídané. Z odporného útočiště bezdomovců, feťáků a dalších podivných individuí se stalo zdánlivě moderní obchodní centrum, kde je místo moči cítit vůně čerstvě pečených (a předražených) baget a croissantů. O dvacku vás žádají namísto urousaných žebráků prodejci charitativních odznáčků a kávu vám kromě automatů nabízí i celá řada ucházejících kaváren. Při bližším pohledu přesto zjistíte, že to celé je jen blyštivé pozlátko…

Vlaky cestuji rád. Pokud mám na výběr mezi cestování autobusem nebo rychlíkem, volím jednoznačně cestu po kolejích i za cenu toho, že si musím nějakou tu pětku připlatit a strávit na cestě o několik minut více. Naposledy jsem tak činil v sobotu, kdy se již vystřízlivělý po předcházejícím majálesu (před-po) jal koupit si lístek, abych se mohl nechat unášet směrem k jednomu ze svých tří až čtyř domovů. Jaké překvapení bylo, když jsem uzřel, že z ČD centra se táhne dlouhý had rozespalých lidí, kteří se rozhodli podobně jako já.

Praha hlavní nádraží

Z ošklivého a zastaralého hezké a moderní. Tak nějak. foto: Ludek

České dráhy selhaly. Co z toho, že mají krásné moderní centrum nabízející řadu služeb od prodeje jízdenek až po operace kyčelního kloubu, když je dobrá polovina přepážek uzavřena, přestože před nimi stojí fronta několika desítek až stovek rádoby cestujících a třeba o prostoduchý výdej nápojů zdarma k jízdence nad 200 km se starají dvě hostesky. ČD opět potvrdily svoji nepružnost. To, že nejsou schopni připojit k nedělním soupravám jeden vagón navíc, je již věc známá, ale to, že nejsou schopni upravovat směny dle předpokládaného počtu cestujících (když bylo jasné, že se právě kvůli majálesu rozhodne několik tisícovek studentů odcestovat z Prahy až v sobotu ráno), je novinka. S velkou pravděpodobností by to zachránily automaty na jízdenky, které jsou běžnou součásti každého moderního nádraží kdekoliv ve světě, ale co z toho, když jsou na hlaváku automaty asi tři, každý umí jen něco a ani jeden z nich nepřijímá bankovky.

Na pražském hlavním nádraží najdeme i spoustu nedostatků, které nejsou plně v kompetenci Českých drah. Tím největším je fakt, že při přestavbě nádraží na obchoďák se úplně pozapomnělo na cestující. Co mám z toho, že si při čekání na vlak mohu koupit Dostojevského, společenské boty a ještě parfém značky Armani, když se nemohu ani nikam posadit bez toho, abych si kupoval Whopper menu v Burger Kingu. Dostupné lavičky jsou schopny pojmout tak desetinu všech přítomných cestujících. Ale stojící člověk přeci zabírá mnohem méně místa a má větší motivaci, aby se šel se svým lodním kufrem courat po místních buticích!

Praha hlavní nádraží

Kam si mám sednout?! foto: intellidryad

Utrápení mohou být konečně i kuřáci. Ač je kouření zaručené nezdravé a prý i nemoderní, před nádražní halou, nedaleko Sherwoodu, se pravidelně utvářejí skupinky lidí, kteří se slastným výrazem ve tváři nasávají z cigaret našedlý kouř, aby jej mohli následně s tichým povzdechnutím vyfukovat ven. Mezi nimi se proplétají obyvatelé místních lesů a prosí je, jestli by se o nějakou tu cigaretku nepodělili. Problém nastává, když chce kuřák odhodit vyhasínající oharek. Široko daleko není jediný popelník, nejbližší koš je nepříjemně daleko a přetéká plechovkami od piva a banánovými slupkami. Většina vajglů končí na zemi a dotváří tak nepěknou atmosféru Vrchlického sadů.

Ale já vlakem budu jezdit dál…

MYVy všichni, co s tím máte co dočinění (jmenovat vás by bylo na dlouho), udělejte z hlavního nádraží místo uživatelsky příjemné. To stačí.


        


Komentáře nejsou povoleny.