Představování se do telefonu

Ještě tak dva roky zpátky mi volali jenom kamarádi, případně rodiče. Člověk hned věděl, která bije, a mohl nastavit tón hlasu, který odpovídal dané situaci. Pak nastala doba, kdy mi začali volat klienti. Teď u mě představují 90 % příchozích hovorů neznámá čísla a jsem tak zpravidla zcela závislý na tom, jak se mi člověk na druhé straně telefonu představí. A jsme u toho.

Uznávám, že můj dnešní hejt je zcela sebemrskačský a banální. Můj celý problém je totiž v tom, že si nejsem schopný zapamatovat dané jméno. A to proto, že telefon není zcela spolehlivý, a tak člověk první dvě tři vteřiny přemýšlí, jestli vše odfungovalo a on se s člověkem na druhé straně slyší. Ano, JESTLI se slyší, a ne CO slyší. Telefonní hovory tak zpravidla v mé hlavně znějí takto.

První hovor:

„Crrrrrrrrrrrrrr crrrrrrrrrrrrr“

„Matouš Hutník, prosím.“

„Fhfhksafmír Ajgoiák, daj izsf s.r.o., já jsem narazil na vaše stránky a chtěl bych…“

Jsem v háji, nevím, kdo volá a snažím se vše elegantně vyřídit tím, že požádám o zopakování jména (to se ale většinou stydím), nebo se pokusím přesměrovat komunikaci do e-mailu. Bohužel, zpravidla email dojde až za několik hodin a dohledávat posléze kontakt mezi 4 neznámými čísly, která mi za den volají, není úplně spolehlivé.

S no name lidmi nechce telefonovat nikdo.

S no name lidmi nechce telefonovat nikdo.

Druhý hovor zní povětšinou takto:

„Crrrrrrrrrrrrrr crrrrrrrrrrrrrr“

„Matouš Hutník, prosím.“

„Ghjghhgmír Jaihfák, společnost Zámky dveře holding, volám vám ohledně…“

To je o dost lepší. Vím, o koho jde, a dokážu si i domyslet jméno. Ale pořád potřebuji pár vteřin, abych si přiřadil k firmě člověka a vybavil si celou situaci. Jsem z toho poněkud nervózní a neodvádím stoprocentní výkon telefonisty. Jsem deprivovaný, smutný a méně výkonný.

Řešení je přitom až banálně jednoduché. Respektive mne napadají hned 4:

MYPojďme před představení hodit kratičký small talk. Konkrétně:


„Matouš Hutník, prosím.“

„Dobrý den, slyšíme se?“

„Ano, slyšíme se výborně.“

„Skvěle, tady je Karel Vopička….“

Vím bezpečně, že slyším, uvědomím si, že telefonuju a jsem schopen vnímat a pamatovat si. Kritické první sekundy zacpeme bezvýznamnou ověřovací formulkou a já nebudu v tom velkém světě telefonistiky zcela ztracen.

MYNebo: Jak velký problém (a tuhle otázku myslím vážně) by bylo vyvinutí aplikace, která by po vytvořila databázi telefonních čísel a řekla mi, jaká firma volá? Je to legální? Pokud ano, napřu všechny své síly do hledání financí.

MYNebo: Pokud nejde jenom o můj problém – a na základě drobného průzkumu není – pojďme si to konečně přiznat a zopakovat představení se i na konci hovoru.

MYNebo: Naučte mě někdo telefonovat! Klidně vám za to koupím kafe…

 

 


        


Komentáře nejsou povoleny.