Produkty zábavního průmyslu vydávané za umění

Poslední dva přísp��vky na tomto blogu mnohé z vás rozžhavily doběla. Ne proto, že by byly vulgární, útočné nebo snad lživé. Mnozí naši čtenáři se cítili dotčeni tím, že se odvažujeme kritizovat kulturu. Mne v kapse hřeje press karta, léta jsem působil jako pisálek prestižního českého mediálního domu a byl jsem například prvním v ČR, kdo psal o Lady Gaga. Cítím se tedy oprávněn navázat na debatu o upadajícím umění dalším příspěvkem.

Neumím zpívat, kreslím pochybně a má taneční vystoupení by v tradičním světě prorazila leda v bizzár sekci YouTube. Přesto vám otevřeně tvrdím, že bych mohl být velikým umělcem naší doby. K tomu, abyste dnes vyprodávali koncertní sály a statisícové náklady knih, vám totiž stačí dvě úplně jednoduché věci.

Abyste prorazili v popkultuře, jste vždy museli:

  1. Být úplně prázdní – populární kultura byla prázdná vždycky. Lidovky (myslím folklor, ne server lidových novin, ale pro něj to platí taky) nepřináší nic extra obohacujícího, je to líbivé, je to chytlavé, proteče to vámi jak třešně zapité mlékem. Baví mě to, beru to.

Nově musíte navíc:

  1. Tuto prázdnotu tajit – dnešní doba potřebuje velké umělce přinášející zásadní myšlenky. Je jedno, že nabízíte totální průměr. Musí v tom být hluboká myšlenka. Ale jenom tak hluboká, aby ji nalezla i ta poslední pologramotná améba, která se na váš piece of art letmo podívá.

V hudbě jsem zastáncem popu. Klasického poctivého popu, který se dá použít jako kulisa při práci, na který můžete tancovat nebo jej prozpěvovat na karaoke. Popu, který sice zní jednoduše, ale není snadné jej tvořit.  Popu, který přiznává, že má lidi bavit a nehraje si na nic víc.

Pozdrav z časů, kdy pop byl prostě pop

Je těžké si to přiznat, ale pop je muzika, která by měla bavit většinu lidí. Měl by to být mainstream, který poslouchají týnejdžři na zastávkách MHD. Ale není. Protože dnešní publikum chce poselství.  Hluboké a zásadní. Univerzální pravdy. Něco, co v díle vidí každý, ale každý si může nabůstovat ego tím, že si to v tom najde.

"Někdy lidem zbyde jenom víra / co se ztrácí při pohledu na svět / a milovaný lidi mizej v černých dírách / a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět. / A když ostatní jenom přihlížej / na smutný oči, který vyhlížej..." No nenašli jste se v tom?

Vůbec by mi nevadilo, že Xindl X vykrádá sám sebe a hraje popík. Možná bych ho i poslouchal, kdyby si nehrál na underground a neměl potřebu přinášet univerzální pravdy. Mám-li si ale vybrat, jestli budu poslouchat popový produkt, který si hraje na zásadní zprávu generace a kdejaká patnáctka si ho vylepí na Facebook, neb dokonale vyjadřuje její pocity (zcela logicky, protože je plný povrchně univerzálních pravd), anebo stejně pragmaticky slepený popík, který přizná, že je popík, který má bavit a vydělat prachy, vyberu si tu upřímnější variantu.

Produkty zábavního průmyslu vydávané za umění

Proč je tak slavná, když neumí zpívat? Dělá ryzí pop a nestydí se za to. Foto: Lunchbox LP

Je to asi jako když si mám vybrat, jestli dát peníze bezdomovci, který tvrdí, že potřebuje patnáct korun na cestu za nemocnou maminkou do Příbrami, anebo bezdomovci, který na férovku přizná, že chce pivo. Upřímný houmles peníze dostane.

Stejně tak mi vadí, když se do muzikálu pro děti cpe poselství o spáse světa skrz recyklaci plastů, do Avataru protest proti válce v Iráku a vykořisťování chudých kmenů třetího světa nebo když Paollo Coelho své líbivé a snadno aplikovatelné citáty vydává div ne za moudrost duchů brazilského pralesa.

MYUmělci, buďto dělejte umění s obsahem, nebo produkt. Za oboje vám velice rád zaplatím a oboje chci ve svém životě mít. Pokud jste vyrostli z dětinských ideálů a chcete prachy (viď, Xindle) přiznejte to. Klidně přejděte z produkce umění do výroby produktu zábavního průmyslu. Nepředstírejte ale, že vámi stvořené produkty zábavního průmyslu jsou umění s myšlenkou.

Epilog: Může se stát, že máte komplexní problém, který je nutno sdělit v atraktivní formě širokým masám. Pop vám to umožní – a ani si o vás neuslintnu další hejt. Musíte to ale udělat tak, jak to uměly jen devadesátky.

Komplikovaná myšlenka sdělená snadno přístupnou formou


        


Komentáře nejsou povoleny.