Reklamace po česku

Posilněn velmi čerstvým a výživným zážitkem z pardubické pobočky nejmenovaného obchodního řetězce prodávajícího domácí a zahradní potřeby bych vám dnes rád pověděl, kterak mě opravdu hodně štve přístup českých obchodů a především jejich pracovníků ke stížnostem a reklamacím zákazníků.

Asi bych začal tím zážitkem. Vyrazili jsme s rodinou k bobrovi koupit zahradní elektrický gril, protože léto se blíží a venku už to skoro vypadá, že bude hezky. Koupili jsme gril, pokladní říkala, že se nemá čas přesvědčit, jestli je balení kompletní (a že to samozřejmě nepozná), ale že zařízení musíme vyndat z krabice, aby viděla, že jsme si do ní nevložili (a nesnažíme se ukrást) nějakou drobnost. To už mě otravuje a uráží dostatečně a dělají to všude a u všeho a nemám zrovna fajn pocit z toho, když si prodavačka v Kauflandu listuje mým časopisem. Nicméně nekradu a vím, že se řetězce s drobnými krádežemi potýkají hodně, takže to nějak přežiju.

Přijedeme domů, chvíli si hraju se šroubovákem a tradá, gril stojí. Topné těleso strčíme do elektřiny a zacvakneme do kostry, aby se sepnula pojistka, otočíme kroužkem… a nic. Nesvítí, netopí. Otráveni vyrážíme zpět, vyslechneme si paní před námi na informacích, která pracovnici nadává. Přijdeme na řadu, vysvětlíme slečně (či paní), že jsme to koupili před hodinou a že to prostě evidentně nefunguje. Slečna pokyvuje, prohlásí, že to sepíšeme, a deset minut bez jediného slova cvaká do počítače. Zeptá se, co s tím chceme teda dělat?

No a mně přijde normální, že když to evidentně nefunguje, tak nám ho vymění kus za kus a nový ozkoušejí. Pracovnice pokyvuje, říká, že by to asi šlo, ale její kolegyně jí přijde vynadat, že to by teda nešlo a že bude pěkně reklamace a třicetidenní lhůta. Přirozeně se ozýváme – z hlediska práva jsem ucho, ale mám jisté tušení o existenci instituce „zjevná vada“. Přichází třetí pán, který nám vysvětlí, že jsme asi úplně blbí, když nechápeme, že zjevná vada je ta, která je vidět. Já ale přeci vidím, že to nefunguje!!!

Reklamace po česku

Takhle nějak to cítím taky. Ještě že se ten granát dá hodit po nich!

A tak přichází klasické martyrium s dohadováním, nadáváním, voláním šéfa. Přijde pán v letech s pupkem a kravatou, usmívá se, najednou se i všichni prodavači usmívají a jsou nesmírně vstřícní, najednou všechno jde, není problém, vyměníme, vyzkoušíme, samozřejmě, úsměvy na všechny strany a div jsme si tam masíčko neugrilovali s nimi.

No a mě prostě fakt, hodně a moc štve, že je skoro nemožné se normálně domluvit hned s prvním prodavačem, slušně, bez emocí. Chápu, že mají svá vnitřní pravidla, ale pokud vidí, že s nimi na takovou hru nepřistoupíme, tak prostě ať toho vedoucího zavolají rovnou a dají od toho ruce pryč. Vždyť to nejsou jejich prachy! Nebaví mě, že si tady všichni myslí, že pokud se zákazník chová slušně, znamená to, že si nechá všechno líbit. Děje se to napříč většinou obchodů a nejen nich – ostatně na telekomunikační operátory a přístup jejich pracovníků se vaří voda už zatraceně dlouho, protože to je úplně stejná písnička.

MYVažte si mě, prosím, jako zákazníka už předtím, než vás všechny pošlu do prdele a vyhrožuji vám stížnostmi. Vždyť bychom si to všechno mohli odpustit, dát si pivánka, steak a nebrnkat si navzájem na nervy! 


        


Komentáře nejsou povoleny.