Sociální bubliny

Náš ostrůvek pozitivní deviace se spokojeně rozrůstá. V únoru oslavíme již dva roky rejpání a plácání o věcech, kterým nerozumíme, počet lajků se líně plazí k první tisícovce a na Twitteru už taky čas od času dostaneme nějaký ten retweet. Často potkávám lidi, se kterýma jsem se nikdy předtím neviděl, a zjišťuji, že někteří z nich MBTUL už znají a občas si tu i něco přečtou. To mi dělá velikou radost.

Témat nám zatím neubývá. Jen se občas odchylujeme od těch drobných problémů všedního dne, což některé těší a jiné zase trápí, ale vedle smyslu života řešíme pořád občas i příbory v restauracích a komentáře pod statusy Michelle Losekoot, takže spokojeni by nakonec mohli být všichni.

Jak roztahujeme svá chapadla, narážíme stále častěji na kritické komentáře. To je super, protože nám to pomáhá hodnotit svoji práci a ještě nám to zvedá engagement. Nespokojení čtenáři si často stěžují na to, že jsme moc konkrétní, nebo moc obecní (ale to už jsem řešil v předchozím odstavci). Ještě častěji takové komentáře (nebo výtky, které slýchám od přátel z hospody) ukazují na to, že se většina z nás zavírá do jakýchsi bublin, z nichž nevidí okolní svět.

Nám samotným se stává to samé (Matouš třeba pravidelně frflá, že nechápe, proč se Zelení nedostali do sněmovny, když nezná skoro nikoho, kdo by je nevolil). Mohou za to samozřejmě především zlé internety, které vám ukazují jen to, co chcete vidět, od filtrace příspěvků v news feedu na Facebooku až po přizpůsobené vyhledávání na Googlu.

Vznikají tak mikrosvěty, ve kterých je úplně běžné jezdit každý víkend na hory, chodit obědvat do Dishe a vědět, jak se nastavuje soukromí na Facebooku. Zatím ale na světě běhá spousta lidí, která zimní radovánky ze srdce nesnáší, považuje oběd v mekáči za poměrně luxusní a vkládá do komentářů pod fotkou číslo svojí platební karty, aby vyhrála nový iPhone.

Před nějakou dobou jsem začal tyto bubliny propichovat a nahlížet do nich. Trochu nedobrovolně, trochu ze zvědavosti. Důsledkem toho je, že už začínám pročítat letáky z Lidlu, neodmítám hned každého houmáka, který žebrá na pivo, ale taky si začínám sem tam kupovat opravdovej třtinovej rum, používám Instagram a už se tolik neposmívám hipsterům.

Ve výsledku píšu články na tento blog daleko víc o tom, co sere mě, než o tom, co by mělo srát celej svět. Protože já nevím, co sere celej svět. A pevně věřím, že to oceňujete i vy, čtenáři, protože o tom, co by mělo srát celej svět, se můžete dočíst v novinách.

MYMilí abonenti, co se vám tím vlastně snažím říct? Asi jen to, že Britney Spears předběhla svoji dobu a že lidi kolem vás mají často jiný starosti, ale i radosti, než vy. Samozřejmě jim to můžete rozporovat a hádat se s nimi o tom, jen to neodsuzujte. Anebo jo, protože vaše názory stejně už odsuzují tisíce dalších. Jsme to ale všivá pakáž!

Příště zase něco o párátkách.


        


Komentáře nejsou povoleny.