Týmovky

Studenti naprosté většiny českých vysokých škol vědí, o čem dnes budu psát. Celá řada zaměstnanců – pokud tedy zrovna netočí zmrzlinu (mňam, taky se těšíte?) – taktéž. Nevíte, co dělat s naprosto zbytečným předmětem, na kterém se dělá spousta naprosto zbytečné práce? Vynásobte tuto zbytečnou práci pěti a zadejte ji týmu.

„Zpracování úkolů probíhá v týmech, takže kromě projektových a věcných úkolů musí studenti řešit týmové aktivity jako vedení týmu, koordinaci úkolů, diskuse, spolupráce, rozhodování, apod., což je také jeden z hlavních přínosů kursu.“

No, není.

Hlavním přínosem kurzu je, že se budou chtít zabít lidi uvnitř týmů i mezi týmy navzájem, jen aby pak mohli jít jednou za měsíc večer do hospody a lepit mizerné vztahy.

Týmovky

Proč? Vraťme se k počátkům. Pokud studujete nějaký klasický vysokoškolský obor, je obvyklé, že jste v ročníku s několika stovkami spolužáků, kteří se na cvičeních střídají a některé z nich až do promoce nepotkáte. Díky tomu je poněkud obtížnější tvořit alespoň trošku přátelské vztahy. Ty jsou přitom esenciální pro sestavení správného a vyváženého týmu. Ve druháku, třeťáku už většina z nás má pár kamarádů, ale je obtížné sladit rozvrhy tak, abyste se vyhnuli neznámým lidem.

Neznamená přitom automaticky, že neznámí lidé jsou špatní. Většinou však až do okamžiku, kdy už jste totálně v prdeli, nemáte tušení, jestli jsou chovní či tažní. Čili zda se chtějí jenom svézt na práci ostatních, nebo taky něčím přispět.

Ovlivnit by to měl vedoucí týmu. To je prazvláštní role, do které se většinou snaží nominovat ti, kteří se na to nejméně hodí (jeden můj spolužák jim celkem trefně říká přemotivovaní buzíci). Jako vedoucí riskujete, že budete zodpovědní za spoustu cizí práce, za kterou byste skutečně zodpovědní být nechtěli. Jako řadový člen riskujete, že vedoucímu bude celý předmět totálně šumák a nakonec budete honit za něj i za kolegy všechno vy. Každopádně se všichni budou mít děsně rádi.

Čímž se tak nějak přirozeně dostáváme k hodnocení práce. Nevím, zda je to pouze výsadou (pseudo)ekonomů (zdravíme Petra Macha), ale systém na VŠE je nastaven naprosto fantaskně a zmrdsky: nekonečné oponentury cizích prací a oponentury oponentur vedou k tomu, že ten, kdo chce získat solidní počet bodů, musí zákonitě zmrdit a cupovat všechny okolo. Být tichou myškou, která nechává ostatní týmy žít, se nevyplácí.

Týmovky

Jasně, možná je to mnou. Nejsem ani náhodou perfektní člen týmu ani vedoucí. Ale snažím se, aby práce měli všichni tak nějak stejně, aby se nedělaly věci zbytečně, aby se dělaly věci včas a pořádně. Ne jen proto, aby byly udělané. Nepřipadám si jako výjimka. Z úst svých spolužáků slýchávám, že to cítí často velmi podobně.

MYDobře, chápu, že je to příprava na budoucí povolání a nekonečné hádky v konferenčních místnostech. Ale, milé školy a zaměstnavatelé, zkuste popřemýšlet, jestli to s těmi alibistickými týmovkami trochu nepřeháníte. Není radno podceňovat sílu jednotlivce. 

A to je pro dnešek všechno. Omluvte mě – jdu zadat práci svým ovečkám.


        


Komentáře nejsou povoleny.