Už-jedeme-lidé

Vlak stojí ve stanici. Do odjezdu zbývá minuta. Minuta uplynula. Vlak se rozjíždí. Jakýsi bystrý člověk hlásí: „Už jedeme.“

Nevím, jestli se takoví lidé někde fasují, ale fakt je, že na každý vlak připadá minimálně jeden. Jeden člověk, kterému tváří v tvář uhánějící krajině nepřipadají zbytečná ta dvě slova: „Už jedeme.“ Vskutku? A já myslela, že se jen to nádraží rozhodlo trochu proběhnout.

Toto je infografika. Foto: Bhanutpt

Toto je infografika vyrobená v Malování. Foto: Bhanutpt

Možná, že vám vlaková problematika není blízká. Už-jedeme-lidé se však vyskytují v mnoha obměnách. Co takhle ti, kteří ve chvíli, kdy z nebe začnou padat proudy deště, cítí potřebu oznámit: „Prší.“ Ach tak! A já si byla téměř jistá, že to se hejno nenávistných holubů rozhodlo vymočit na celý svět…

Nezapomínejme na mou nejoblíbenější formu už-jedeme-lidí, před kterou se vážně nelze nikde schovat. Jsou to ti, kteří po minutě šíleného řevu sirén svému okolí prozradí: „První středa v měsíci.“ Aha! Vážně díky, já už jsem si začínala myslet, že to zase zvlčeli ti vykukové Japonci.

MYUž-jedeme-lidé, jste si jistí, že by nebylo užitečnější, kdybyste svůj čas, místo podobným oznámením, věnovali třeba hloubání nad problematikou desertifikace půdy nebo nad vynálezem žehličky na chlupy pro pudly? Ne? Neberte si to osobně, už-jedeme-lidé, jsem prostě nevděčnice a vaše moudra si nezasloužím – tak si je už konečně strčte někam.


        


Komentáře nejsou povoleny.