„V Praze je moc lidí“ aneb školní výlety do hlavního města

Minimálně v polovině případů, kdy mi někdo z mladších známých vysvětluje, proč nechce jít na vysokou do Prahy, zazní argument „v Praze je moc lidí“. Dlouholetým pozorováním se mi podařilo objevit překvapivou příčinu tohoto ukvapeného vyjádření. Jsou jí školní výlety do matičky Prahy.

Tradiční školní výlet maloměstské či vesnické třídy do Prahy vypadá zhruba následovně:

  1. Příjezd (autobusem, jak jinak) na hlavní nádraží.
  2. „Když jsem tady byla naposledy, tak se všude váleli feťáci, věřily byste tomu, děti? Tyjo, dvacku za záchod? To snad vůbec nemůžou myslet vážně, vydřiduši.“
  3. „Děcka, pojedeme metrem! Počkejte, jsme na špatný straně. Potřebujeme jet na Muzeum. To bylo nějaký rychlý… ty Pražáci vůbec neuměj chodit pěšky.“
  4. „Pančelko, ten pán na koni je Žižka?“
  5. Mekáč. KFC. Euforie – chvilková. „Fuj, tady je lidí!“
  6. „Tyvole čum, vidíš ty červený neony a bílý limuzíny?“
  7. „Pančelko, mohly bychom s Maruškou na cvilku do New Yorkeru?“ Volitelná odbočka směr ulička plná černochů s matrjoškama, Orloj, thajské masáže v Celetné.
  8. „To je divný, pořád ty stejný obchody dokola a všude spousta divnejch lidí co nemluvěj česky.“
  9. „Palladium!!! Děti, tady máte na dvě hodiny rozchod, ale budete chodit tady vevnitř po obchodech, jasný? Nebudu vás nahánět po celý Praze jako nějaká kráva.“
  10. Sraz ve žlutém metru, přestup na Florenci za nesouhlasného mručení při šlapání schodů, volitelná zastávka na dopoledním představení ve Státní opeře, odjezd.

(Zdroj: Vlastní pozorování za středoškolských časů, pozorování mé milované sestry, observace roztodivných skupinek s batůžky v centru po dobu téměř 4 let.)

Textový popis vycházky po naší jediné metropoli jsem se rozhodl doprovodit názornou mapičkou. Zdroj: Mapy.cz

Textový popis vycházky po naší jediné metropoli jsem se rozhodl doprovodit názornou mapičkou. Zdroj: Mapy.cz

Prokristapána, jasně, že je v Praze moc lidí, když jste za celý den dokázali projít dohromady asi tak tři ulice a pět míst, na kterých je moc lidí už z principu. Je to asi jako kdyby si typický žabožrout ze Saint-Étienne stoupl pod Eifellovku a stěžoval si, že ta Paříž je fakt přelidněná.

Popíšu vám krátce, jak vypadá moje Praha: Gočárovy prvorepublikové činžáky, klidné náměstíčko, samoška, kadeřnické učiliště, mateřská škola, dva parky, dětská hřiště kam se podíváš, ticho, klid, zastávka autobusu tři minuty od bytu, sluníčko, pejskaři, úsměvy (lidé v Praze jsou asi tak tisíckrát milejší než celá pohostinná Morava, ale o tom zase příště). To vše dvacet minut tramvají od školy a deset minut metrem od Václaváku.

MYStavte se někdy podívat. Poznejte i jinou Prahu, než jakou vám ukazuje paní učitelka při osmisté čtyřicáté šesté procházce po Václaváku, Staromáku a Palladiu. Ano, pokud rádi usínáte s veverkami, budete se muset smířit s tím, že v Praze sem tam potkáte také člověka. Ale tihle lidi na rozdíl od veverek nekoušou.


        


Komentáře nejsou povoleny.