V šalině či tramvaji, zásadně si nehraji

Tento hate bude veskrze kosmopolitní, tak se na něj připravte! Everyday story pro tentokrát jsou lidé a jejich chování v tramvajích a kolem tramvají. Kosmopolitní proto, že to platí i na šaliny! Fanatičtí Moravané tvrdí, že takové věci děláme jenom my „z Prahé“, nicméně empirickým výzkumem jsme prokázali, že níže zmíněné nešvary vzhledem k věkovému složení populace v druhém největším městě naší vlasti spíše ještě více nabírají v šalinách na obrátkách.

O co mi jde? Lidé se prostě v tramvajích neumějí chovat (oni se většinou neumějí chovat ještě na spoustě jiných míst, ale o tom pojednávají mnohem čtivější díla od Jiráska po Fulghuma). Dopravní podnik hlavního města Prahy investoval spoustu peněz do reklamní kampaně, která za pomoci jednoduchých obrázků a hesel měla lidi naučit vzájemnému respektu, nepřekážení řidiči ve výhledu, používání sluchátek, náhubkování psů a podobně.

Mám pocit, že kampaň se minula účinkem, protože logika chování lidí v tramvajích jde čím dál tím víc mimo mě. Platí to taky pro autobusy. U těch, které jezdí ve směru vysokoškolských kampusů, je to o malinko lepší, což je možná důkaz výše zmíněné gerontofobní myšlenky, podle které za všechny problémy lidstva mohou starší spoluobčané.

V šalině či tramvaji, zásadně si nehraji!

V barevném světě se do tramvají nastupuje o 83 % obtížněji. Foto: ThomasThomas

Dovolím si zmínit dva konkrétní nešvary:

  1. Draní se ke dveřím před zastávkou

Štrádujete si to takhle jedenáctkou z Nuslí přes Bruselskou na I.P. Pavlova, jednu z nejfrekventovanějších pražských tramvajových zastávek. Je úplně jasné, že asi tak polovina osazenstva se po zastavení zvedne, opustí vozidlo a zamíří do metra, McDonald’s či KFC. Přesto se najde minimálně jeden debil, který se (v lepším případě) za hlasitého vykřikování „s dovolením“ dere ke dveřím tramvaje, aby se snad náhodou nestalo, že by, chudinka, nevystoupil.

  1. Stání u dveří tramvaje, která právě zastavila

Tady je naopak naprosto evidentní fobie, že by snad někdo ze zastávky do tramvaje nestihl nastoupit. Zajímalo by mě, kolikrát se to komu z vás stalo (nemluvím samozřejmě o dobíhání)? Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, proč v okamžiku zastavení tramvaje na rušné zastávce stojí dav lidí u dveří. Tento dav je pak velice překvapen, že chce někdo vystoupit! A tak se s otrávenými ksichty rozestupují a vytvářejí půl metru širokou uličku.

Což se sebou přináší jeden nepříjemný vedlejší efekt. Pokud jste vystoupili z tramvaje pouze za účelem puštění davu lidí za svými zády a chcete znovu nastoupit, nevrátíte se do tramvaje jako první, nýbrž jako poslední (protože u dveří už se není kam do čekajícího davu vtěsnat), takže přestože už máte za sebou půlku trasy tramvaje, kterou jste si poctivě vystáli na schodech u dveří, stejně si zase nesednete. Pech, co?

MYVážení spoluobčané, naučte se chovat v tramvajích, především pak nastupovat a vystupovat jako lidi! Nastoupit i vystoupit stihnete úplně v klidu a pokud už vám nožky neslouží, nebojte se. Podle mého pozorování už mladí umějí pouštět starší (neplést s tlustými) sednout si v podstatě pravidelně. 


        


Komentáře nejsou povoleny.