Velikonoce dnešních dní

Jako malý jsem o Velikonocích obíhal všechny domovní dveře v sousedství a následně jsem se celý týden takřka vulgárně přežíral čokoládou a vařenými vejci. Před několika lety mi byly laskominy (bez mého přičinění) vyměněny za alkohol, což neznamenalo nic jiného než pijáckou pouť celým městem a následnou dvoudenní kocovinu. Dnes už při pouhém pohledu na velikonočního beránka svraštím obočí a začnu kolem sebe plivat oheň.

Vánoce jsou prý komerční svátky. Jo. Jsou. A proč ne? K Vánocům to už prostě tak nějak patří. Každé Vánoce si projdu trhy, koupím si předraženej svařák, prolezu stovky obchodů a utratím několik tisíc za dárky, které pak balím do pestrobarevných papírů při sledování Lásky nebeské. To všechno je sice obrovský kýč, ale je to kýč, který mám rád a o který se odmítám nechat připravit.

Velikonoce jsou jiná liga. Tyhle svátky jsou divné v každém směru a bylo by v zájmu všech, kdyby zůstali křesťanům, kterým patří, a neznabozi by si jich raději nevšímali. To, že se slaví pokaždé jindy je naprosto hloupé a nepraktické, protože se člověk nemůže spoléhat na nějaké pravidelně stálé počasí. Posílat si po Facebooku jarní obrázky (často prohnané Instagramem) vinšující veselé Velikonoce je ještě hloupější, neboť není co přát – polovina lidí tyto svátky neslaví s nejbližšími, neboť nemůže nebo jí to přijde zbytečné, druhá polovina je slaví pouze tak, že se přežere nádivkou a v pondělí se vyleje tak, že si to pamatuje ještě další týden. Kouzlo Vánoc to není. Když k tomu připočtu to, že se každý rok nechám na zelený čtvrtek zlákat na starobrněnské zelené pivo, které je vážně odporné, a to, že mi pravidelně jedna z babiček vynadá, že jsem jí zapomněl popřát veselé svátky, je to už dost důvodů, proč bych Velikonoce opravdu neměl mít rád.

Happy Zombie Jesus Day!

A proč taky. V televizi Rey Koranteng říká, jak zase nejsou bílá vajíčka, do toho v další reportáži přidá nějaká emancipovaná mužatka něco o tom, jak brutální a násilné to jsou svátky, a v pondělí pak po vsích lítají s pomlázkami děcka obojího pohlaví a následují je jejich otcové a dědové, z nichž táhne kořalka na sto honů. Maminky dřepí doma a ve dvě odpoledne nadávají, že jim stydne sváteční husa, zatímco se jejich manželé válí zpití někde na louce. Romantika jara.

Jestli si snad myslíte, že to zachrání tradiční velikonoční trhy, šeredně se mýlíte. Jarní kýče jsou o 300 % kýčovitější než kýče zimní, takže kromě hnusných hnusů a pomlázek na nich nenakoupíte snad nic, co by stálo za řeč. Teda pardón, ještě tu je trdelník, zázrak posledních let, který je prezentován jako odkaz naších předků. Místo staročeské lahůdky se jedná o nechutně gumové těsto obalené ve skořicovém cukru. Ani pořádnej langoš tam nekoupíte… Jen to tam hýří barvami jako na koncertě Madonny. Hnus.

MYČeši! Buďto vraťte Velikonocům kouzlo dnů dřívějších, nebo se na ně raději vyserte úplně. Až mi někdo řekne, že Vánoce jsou komerční svátky, přetáhnu ho pomlázkou a poženu ho načerpat tu kouzelnou atmosféru na velikonoční Staromák. Jaro se dá určitě užívat i bez těchto (pro nekřesťany) bizarních svátků, tak zahoďte pomlázky a běžte se raději projít do parku.


        


Komentáře nejsou povoleny.