Zaplavení

Povodně jsou hrozná věc. Voda přijde, chvíli pobude na odpoledním kafi, které se protáhne na tři odpoledne (v lepším případě), a pak zase potichoučku odejde. Zůstane jen čirá spoušť a nechutné bahno, na jehož odklízení vám Státní správa hmotných rezerv přidělí lopatu.

Mohli bychom psát o povodních samotných. Byl by to další z článků ve stylu „my bychom to nejraději nedělali vůbec, vážně, nikdy“, které se, jak jste si možná všimli, objevují na našem blogu v poslední době poměrně často. Ale snažíme se dostát svému slovu a dělat věci hlavně lépe. Vážně.

A tak dnešní hejt bude na lidi – jak je v těchto nelehkých časech zvykem mým. Prvotně bych rád zmínil, že v žádném případě nemíním zlehčovat škody na zdraví, životech a majetku a utrpení lidí, kterým voda v často naprosto šílených místech vyplavila barák. Viděl jsem na vlastní oči povodeň na kopci, způsobenou přívalovým deštěm a nedostatečnou funkcí kanalizace, takže vím, že stát se může vážně cokoliv.

Ale pro lásku boží, mohli by se ti, kteří bydlí v záplavových oblastech, v nichž by jim dům nepojistil ani ten nejblbější oufaubák na celé planetě, a které tak ráda ve svém zpravodajství a publicistických pořadech typu Střepiny prezentuje naše největší komerční televize (a bohužel i televize veřejnoprávní), alespoň na malý moment zamyslet? Třeba než dohraje apokalyptická muzika? Z nedělního vydání mi utkvěla v hlavě následující věta: „Voda už nám dvakrát odnesla úplně všechno. Nenapadlo nás, že by to mohlo přijít potřetí.“ Na to snad nejde reagovat jinak než slovy klasika…

Zaplavení

Jakože… vážně? Je to tak neuvěřitelná představa, že když vám někdo tvrdí, že bydlíte v záplavové oblasti, přijdou záplavy? Vážně vám připadá jako skvělý nápad postavit si v kompletně zdemolované vesnici barák znovu a čekat, že stoletá voda už v tomto století nepřijde? (O tom, co ve skutečnosti znamená pojem stoletá voda, si můžete přečíst třeba zde. Nápověda: měla by přijít zhruba desetkrát za tisíc let.)

Je za tím typicky česká vazba na místa a majetek (moje babička bydlí sama ve dvougeneračním domku, který nezvládá živit, ale odmítá ho prodat; tři čtvrtiny americké populace se stěhují alespoň jednou za pět let!), nebo je zkrátka bydlení u prozpěvujících ledňáčků taková nádhera, že to stojí za vytopenou domácnost? A přijde vám normální, že mají lidé v takovém domě své rodinné fotografie ve skříňce v přízemí a na záběrech z úklidu je vidět, kterak vyhazují talíře, které by, ehm, stačilo umýt ve vařící vodě?

Anebo je to prostá lidská hloupost, neschopnost poučit se z vlastních chyb, odkaz socialistického hospodářství, které srovnalo pole do jednolitých útvarů, po kterých voda teče zhurta, či ignorace duševního dědictví našich předků? Běžte navštívit model hlavního města Prahy do Království železnic u Anděla. Ukáží vám, kde byla voda při povodních v roce 2002 a na jakých místech stály domy před několika stoletími. Dost pravděpodobně vám to docvakne. Naši předci nebyli cvoci (na rozdíl od developerů současných i minulých).

MYOdstěhujte se. Jasně, svůj dům nejspíše prodáte hluboce pod cenou, kterou by měl, kdyby stál na kopci. Možná se budete muset přestěhovat do menšího domku či do bytu. Jsem hyena a schytám to v komentářích, ale na bydlení v bytě na kopci ještě nikdo neumřel.


        


Komentáře nejsou povoleny.