„Zprava?“

Ať už v autě sedíte za volantem, na sedadle smrti nebo snad vzadu (zdravíme cílovou skupinu „Dívky 13-17″, u které jsme dlouhou dobu na Facebooku vedli), tuhle otázku jste řekli nebo slyšeli mnohokrát. A je jenom jeden správný způsob, jak na ni reagovat.

Pokud se řidič vozidla svého spolujezdce zeptá tímto způsobem, chce velmi konkrétně slyšet, jestli tam něco docela rychle a blízko jede. Je úpln�� fuk, jestli je to auto, motorka, pumpičkář za zenitem nebo tryskolet Mužů v černém. Když blbý, tak prostě „blbý“.

Tady jde o život dvojnásob. Foto: SuperTank17, Wikimedia Commons

Tady jde o život dvojnásob. Foto: SuperTank17, Wikimedia Commons

Když dobrý, tak je to „zprava dobrý“ a spolujezdec má osud posádky (avšak zejména sebe, protože to případně koupí do dveří jako první) zcela ve svých rukou. Touhle frází by měl tedy spíše šetřit (pokud není na koncertu Bratří Ebenů).

A teď vám povím, jak to obvykle probíhá, když se zeptám já.

„Zprava?“
„Hele to já ti neřeknu, ty seš řidič, musíš vědět, jestli se tam vejdeš nebo ne.“
„Ale já tam do píče nevidím ani hovno přes tu zkurvenou palici co tam imrvére strkáš!“

Teda, to bych musel mít fakt blbej den a trošku spěchat, ale chápete, co tím myslím. Spoluautor Matouš se přiznal, že ho „vždycky zajímá, jestli něco jede, nebo ne“.

MYTakže milý Matouši, maminko, moje minulé i budoucí přítelkyně a vy všichni ostatní, které ještě někdy povezu… pro lásku boží, nestrkejte hlavu, kam nemáte, pokud nejste připraveni adekvátně reagovat na otázku života a smrti!


        


Komentáře nejsou povoleny.