Pod mým minulým textem o jedné uherskohradišťské kavárně se strhla poměrně zajímavá diskuze, která mi připomněla nepříjemný argumentační faul, kterého se lidé, kteří na Moravě a pro Moravu žijí, dopouštějí. Argument „ad čecháčkem“.
Chtěl bych pro začátek říct, že rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří by nějak a priori nesnášeli Moravu. Mám tam oboje prarodiče a většinu dalšího příbuzenstva, strávil jsem tam poměrně hodně hezkých letních prázdnin a miluju řadu míst a věcí, které už navždy zůstanou nenahraditelné – ať už jde o výhled na Věstonice z Pálavy nebo každoroční ochutnávání vína na prosluněném Šobesu.
Dnešní text ovšem bohužel nemůže být (jenom) o víně. Vadí mi totiž, jak se řada lidí z Moravy chová v případě, že se návštěvníkům jejich kraje něco nelíbí. A dají to třeba slušně (tedy jenom maličko jinak než já) najevo.
V podobných chvílích všichni produkujeme až nesmyslné množství argumentačních faulů. Zejména jde-li o něco, k čemu máme silný osobní vztah, což Moravané ke svému kraji rozhodně mají. Stejně jako ho jiní mají k fotbalu, hasičskému sportu nebo zadku Haliny Pawlowské. Skvěle o těchto faulech bloguje třeba Marek Picha.
Kdyby Pálava mohla mluvit, rozhodně by nenadávala, že se Čecháčkům nezavděčí. Foto: Hotovsson, Wikimedia Commons
No, a stejně jako mi vadí, když chlapi pořvávají na ženskou v rozhodcovském dresu jenom a pouze proto, že je ženská, tak mi vadí každá diskuze s Moraváky, která skončí větami jako:
- Pokud se ti nelíbí přístup personálu tak si táhni zpátky do tý tvojí Prahé!
- Proč sem vůbec jezdíte, když pak máte takovýhle debilní kecy?!!!
- Nojo, Čecháčci, co jinýho od nich čekat!
- Čecháčci, vám se taky zavděčit!
- My se s Čehůnama nesereme!
- Čecháčci vždycky jenom dělají problémy!!!
Rád bych si vymýšlel, ale diskuzi pod textem o Jiné Café si můžete přečíst sami. Vím, že lidé argumentují různě, ale útočit na někoho a stereotypizovat pouze na základě toho, odkud je (navíc, když odtamtud vůbec není), to mi přijde prostě a jednoduše nízké. Hodně nízké.
Z Břeclavi do Pardubic jsou to vlakem dvě hodiny a třináct minut a důchodcovská sleva není vůbec malá. Tak prosím, babi, příště přijeď za námi, jsi tu dřív než pizza na stole v Jiné Café a mohu ti slíbit, že osobně dohlédnu na to, aby ti nikdo neřekl, ať táhneš zpátky na tu svoji Moravu. Protože my, Čecháčci, vás, Moraváky, máme docela rádi. Argument „ad Moravákem“ nepoužíváme, nebo aspoň ne v každém druhém diskuzním příspěvku. A v Praze je nakonec každému úplně šumák, jestli jsi z Chebu, Frýdku, Hodonína nebo Bujumbury, tak se stim smiř.