Pokud nepatříte mezi lidi, kteří by řidičák rozhodně nikdy mít neměli (ahoj, Matouši) nebo nejste pražská dítka odkojená na kdysi docela funkčním systému hromadné dopravy, pravděpodobně máte za sebou tu legraci se získáním řidičského oprávnění. A přestože existují čestné výjimky, slovo legrace je obvykle zcela na místě. Kdyby tedy praktiky majitelů autoškol byly vtipné…
Rozhodně bych nechtěl tvrdit, že instruktor autoškoly je zrovna dreamjob. Od pondělí do neděle, od rána do večera, ve vedru i na ledu, permanentně ve střehu a v ohrožení života kvůli těm kopytům, co sedí za volantem. Já byl kopyto, tvoje máma byla kopyto, všichni jsme byli kopyto. Některým z nás sahali instruktoři do řízení více, některým méně, ale o tom dnešní text vůbec není.
Je o ojebávací taktice, která se mezi autoškolami nebývale rozšířila a jakkoliv jsem celkem hrdý Čech, je tak trošku typicky česká. Neexistuje totiž žádný systém, který by kontroloval, jestli se napsané jízdy doopravdy odjezdily a napsaná teorie doopravdy odučila. Jasně, máte tu svoji kartičku s jízdami. Zkuste se zamyslet a zeptat kamarádů, kdo ji někdy viděl na vlastní oči a měl ji v ruce. Kdo měl zdravotnickou nebo technickou přípravu.
Myslíte, že i autobusák dostal řidičák po třech hodinách jízd? A máte z toho radost? Foto: Dezidor, Wikimedia Commons
A tak možná i vaše autoškola probíhala tak, že jste bez jediné hodiny teorie usedli za volant. Chvíli jste jezdili, načež jste si domluvili další jízdu, na kterou nikdo nepřijel, protože instruktor „nestíhá“. Místo povinných desítek hodin praktického výcviku strávíte občas v autě dvacet minut, a nemáte šanci se domoci nějaké pozornosti, protože autoškola má asi tak třikrát víc žáků, než na kolik má reálně čas, a pokud byste trvali na tom, že odjezdíte, co máte, dělali byste celý kurz minimálně půl roku.
Těm o něco menším kopytům instruktor po třech jízdách nabídne, že klidně můžou jít ke zkouškám, a pokud je trochukopyto zároveň debil, tak k nim doopravdy jde. Výsledkem jsou silnice plné řidičů, kteří utratili desítku za autoškolu, ve které strávili dohromady asi tak jeden den i se dvěma přestávkami na svačinu. Debil má radost, že už má řidičák, instruktor vydělal místo tří tisíc osm, zkušební komisaři už jsou tak otlučení, že pokud zrovna nesrazíte důchodkyni se třemi vnoučaty na přechodu, pustí vás, a na silnicích to vypadá tak, jak to na nich vypadá.
Takže by pro začátek stačil třeba průhledný (čti elektronický) systém pro kontrolu autoškol. Pak taky to, aby instruktoři (většina, ale ne všichni) přestali být vychcaní a ojebávat zakřiknutá osmnáctiletá děcka, která se k nim chodí připravovat na první větší zkoušku dospělosti. Žádná autoškola sice ještě perfektního řidiče nevychovala, ale třicet hodin je víc než tři, to je jednoduchá matematika.