Pokud jste už někdy konzultovali s kýmkoliv z akademické půdy zadání bakalářské či diplomové práce, asi víte, jaký je to očistec. Čeká-li vás tahle legrace někdy v budoucnosti, důrazně vám doporučuji, abyste zapomněli na jakýkoliv nádech kreativity. Jinak totiž můžete hořce litovat.
Nesmyslné rozdělení bakalářského a navazujícího magisterského studia přineslo do české kotliny bakalářské práce. Nemám rád řešení typu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ a bakalářky mezi taková řešení patří. Proč? Všichni se totiž tváří podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Na FIS VŠE je taková bakalářka za tři kredity. To je 72 hodin studijní zátěže. Jestli za 72 hodin někdo napíše bakalářku, je buď génius, nebo magor, popřípadě obojí. Bakalářka je tedy v očích mocných jenom taková trošku větší seminárka, kterou s trochou snahy napíšete za týden.
Zcela jiná situace ale nastává, přijdete-li za svým vysněným vedoucím s (originálním) nápadem. Považuji za poměrně logické, že na VŠE je nejzazší termín 3 měsíce před plánovaným odevzdáním, na některých bakalářských oborech se poněkud morbidně zadávají témata nerozkoukaným studentům na začátku druháku. Ale vidíte ten zásadní rozpor mezi třemi měsíci a 72 hodinami? Chápu, studium literatury není práce…
Právě teď nepracujete. Alespoň ne podle těch kašpárků, kteří přidělují kredity ke studijním povinnostem. Foto: perhapstoopink
Správná bakalářská práce musí mít nějaké vznešené vědecké cíle. Mezi ně většinou patří důmyslná a pečlivá analýza, třídění poznatků ze všech okolních vesmírů, doporučování svěžích, neokoukaných řešení, a samozřejmě také objevování nových kontinentů. Minimálně. Chcete ve své práci podrobně popsat dosavadní poznatky týkající se vybraného tématu a připojit vlastní myšlenky? Zapomeňte, popisování není věda.
Že při stažení deseti už odevzdaných bakalářek ze studijního systému přijdete na to, že devět z nich něco prostě jen popisuje, to nikoho nezajímá. Jako bych slyšel české telefonní operátory – „trh je specifický“. Každá práce je specifická. Tak určitě.
Na co však rozhodně nezapomínejte, je fakt, že vaše práce musí přinést něco nového a popisovat něco nepopsaného! V oblasti informatiky (a je to víceméně všude stejné) máme několik desítek oborů po celé republice, tisíce studentů každý rok, desetitisíce existujících bakalářek… a nekonečnou touhu po originalitě. Minimálně ze strany škol. Jenže když s opravdovou originalitou přijdete, začnou se vám pod nohama hromadit klacky. Své o tom může povídat spoluautor Jirka. „Tohle není informatika! Tohle není věda! Tohle není objevování nových kontinentů! Tohle není guláš s pěti knedlema…“
Všichni už dávno moc dobře víme, jak příšerná zbytečnost ve skutečnosti bakalářské práce jsou. Pilné studenty jenom serou (protože nemají koule na to odevzdat něco, v co stoprocentně nevěří) a flákači a analfabeti stejně nakonec nějak protečou skrz. Tak milé školy, trošku se uklidníme, jo?