O Cinestaru ani Cinema City si MY nemyslíme nic moc hezkého už pěkně dlouho. Oligopol zkrátka stejně jako v případě mobilních operátorů přináší pramálo dobrého. Poslední krok prvně jmenovaného provozovatelé multiplexů mě však rozpálil doběla. Ano, Cinestar má svaté právo stanovit vyšší vstupné na vybrané filmy, u kterých předpokládá vysokou návštěvnost. Ať se ale nediví, že to některým bude principiálně proti srsti.
Celá tahle legrace proběhla v tichosti, takže možná nevíte, o co jde. Cinestar ve svých kinech zavedl kategorii „HIT“, která se řídí „ceníkem filmových hitů“. Tento týden je hitem závěrečný díl Twilight ságy, což mi žíly úplně netrhá. (Ještě aby, někdo by mě vypil.) Ale vůči návštěvníkům kina to není fér krok.
Ano, chápu tarif klasických kin, jako je Světozor či Lucerna. Je přirozené stanovit cenu u vyhledávaných a kvalitních filmů vyšší než u dokumentů o dřevorubectví v Ugandě, stejně jako je přirozené prodávat každé sedadlo v letadle za jinou cenu, závislou na čase či zaplnění konkrétního letu. Ale krok Cinestaru tuto logiku postrádá. Už tak dost drahé vstupné (výrazně vyšší než ve zmíněných tradičních kinech) je pouze uměle navyšováno o další, troufám si říct naprosto zbytečnou, desetikorunu. Desetikorunu, která možná v rozpočtech kin na papíře znamená o pár procent větší zisky. Desetikorunu, která ale v hlavách návštěvníků staví Cinestar do role toho zlého. A jak říká hlavní hrdina aktuálního filmového trháku Wreck-It Ralph, „I don’t wanna be the bad guy anymore!“.
Aha, a když nemám brýle, tak mám radši zůstat doma?
Mou domněnku podtrhuje fakt, že se celá výše zmíněná akce netýká Prahy. Cinestar zkrátka asi zjistil, že v některých českých parodiích na velkoměsta narazil. V další fascinující akci s ním jede Cinema City ruku v ruce. Nemohu si pomoct: S tou dlouhotrvající úchylkou s poplatkem za zapůjčení 3D brýlí to myslíte vážně? S „jednorázovým ročním poplatkem“ šedesát korun za – jinak celkem výhodné – členství v klubu taky? Půlrok spolu s řadou udivených zákazníků nestačí k tomu, abyste se rozhodli, jestli je poplatek roční, nebo jednorázový? A tu postmixovou colu s trochou popcornu za dvě stovky vážně někdo kupuje?
Víte, milí provozovatelé multiplexů, já moc rád chodím do kina, užít si obraz, zvuk i atmosféru velkého sálu. Ale zkuste se zamyslet nad tím, jestli už nejste takříkajíc „na špatné straně křivky“. Jestli netaháte své poslední věrné zákazníky z kůže. Jestli není čas to změnit. Můžete začít prosincovou Filmánií!
Edit 23. 11. Dnes jsem metodou pokus-omyl zjistil, že „jídlo nebo pití za body“ v Cinema City je ve skutečnosti „jídlo, nebo pití za body“. Kombinované meníčko si za klubovou kartu nekoupíte. A to se vyplatí!