Minulý týden se nám s Jiřím poštěstilo opustit vřavu předvolebního boje a vypravit se na kratší dovolenou. A neb je náš čas poněkud drahý, byli jsme nuceni projít ruzyňským terminálem dva. Řeknu to stručně – je to hnus.
Od letiště chci málo. Pohodlně se na něj dostat, nějak příjemně strávit čas mezi pasovou kontrolou a odletem a ve finále odletět. Ruzyně pro mě nesplňuje nadpoloviční většinu těchto kritérií.
Spojení letiště s centrem Prahy je obrovská ostuda. Za to ale samo letiště nemůže. Jeho vina je to, co se děje, projdete-li pasovou kontrolou a vstoupíte do zóny, odkud se po svých nedostanete.
Z letiště jsem odlétal s asi dvouhodinovým zpožděním. Měl jsem tak spoustu času bloumat po terminálu a stydět se. Respektuju volný trh a je mi jasné, že nájem na letišti není úplně levný, ale opravdu je nutné, aby párek s hranolky stál 250,- Kč? Velká Plzeň 145? Espresso 110? A ještě zneužívat závislosti kouřících pasažérů tím, že jim nezařídíte kuřárnu, a nutíte je k pobytu v těchto restauracích, kde jedině si zapálit mohou?
Na amsterdamském Schipholu si můžete koupit presso za tři eura, na Heathrow za dvě libry. Není to taky žádná sláva, ale pořád na těchto letištích nejsou kavárny Starbucks low-budget alternativa. Nic na vás nekřičí, že studentská pečeť za kilčo je přátelská cena, a pokud jste kuřáci, máte k dispozici odvětrávanou místnost. I wi-fi je zde o mnoho spolehlivější.
Pražské letiště je státní. A pokud stát schvaluje odrbávání turistů a ještě to kryje razítkem „Lepší cenu v Česku nenajdete“, mám sto chutí vyvolat nějakou parádní rebélii.
Provozovatelé restaurací na letišti, srazte ceny o polovinu. Vyděláte víc a hlavně se za vás nebudu muset stydět – jste i mou vizitkou. Jakýkoli řetězče s potravinami nebo provozovateli fast-foodů, otevři si pobočku v duty-free zóně – a to klidně i s vyššími cenami, pořád budeš nejlevnější. Vládo, přestaň lidi oblbovat a krýt zlodějinu nájemců.