Stejně jako každý rok i letos nám Česká televize nabídla jedinečnou možnost sledovat vyhlašování prestižních cen České filmové a televizní akademie. Po ryze alternativních pokusech let minulých se letos předávání neslo ve víceméně poklidném duchu za doprovodu Lucie Bílé. Věděli jste, že pokaždé, když se Bílá uchechtne, Bůh zabije koťátko?
Lucie koťátko zabije a zábavnosti nepřidá. Foto: Petr Novák, Wikipedia
Letošní předávání prostě nejde neokomentovat. Na rovinu, nebudu tvrdit, že bychom to MY udělali celé lépe. Ale hloupost některých momentů večera byla natolik donebevolající, že už to i „průměrný český divák“ musel vidět a následně plakat.
Scénář ke lvům by neměl psát Petr Vachler. Záblesky geniality bohužel nepředčí celkově mdlý a nevtipný dojem z celého večera. Lucie Bílá a předávající s ochotnickou přesností předváděli předepsané scénky při kterých si museli připadat trapně aktéři, diváci v sále i ti u televizních obrazovek. Panu Vachlerovi důrazně doporučuji zůstat několik nocí v průběhu roka vzhůru a podívat se na ceny Grammy, Emmy, Zlaté glóby, Oscary… Je to jedno. Vím, že je to jiný svět a úplně jiné rozpočty. Ale i v České republice je možné s trochou snahy a citu napsat scénář, díky kterému budou skleněné sošky předány s patřičnou úctou a noblesou. V ideálním světě by si napsal scénář sám moderátor večera. Takových lidí v Čechách moc nemáme a pravděpodobně bychom na pana Ebena koukali pár let v kuse.
Lucie Bílá: „Oni by toho lva vlastně měli dostat všichni. Jenže to bychom pak nebyli na předávání, ale na rozdávání. Zní to jinak, že ano? Rozdávání cen Českého lva. No a všichni by chodili děkovat na pódium a já bych se musela naučit dalších tři sta stránek scénáře, chicht [mrtvé koťátko].“
„Děkujeme ti, Dášenko, bez tebe by tu s námi určitě Václav [Havel] tak dlouho nebyl.“
Eh? No nic, pokračování přichází!
Nepovažuji se za nějakého zarytého zastánce starých pořádků a hodnot, nicméně myslím si, že moderně-klasické hudební předěly mezi jednotlivými kategoriemi by nejednoho z autorů vrátily v případě, že by se předávání zúčastnili, zpátky do hrobu. (Mimochodem, vzácně jsme se neshodli s Jiřím. Předěly se mu prý líbily a měl bych je spíš pochválit. Inu, proti gustu…)
Samotné vyhlašování vítěze probíhá pro mě naprosto fascinujícím způsobem. Měsíc před předáváním se koná nominační večer, na kterém je ohlášeno pět nominovaných ve všech hlavních kategoriích. Při jejich čtení na slavnostním předávání jsou z pro mě naprosto nepochopitelného důvodu rovnou vyhlášeni dva, kteří cenu určitě nedostanou. Proboha proč? Snažíte se už tak mdlý večer ochudit o poslední špetky napětí? Proč po vzoru zámořských cen nejsou k dispozici záběry na nominované? Máte málo kamer? Proč v případě např. dvojice vítězů dostanou jednu sošku? Máte málo skla?!
Pak tu máme další WTF momenty jako například předávání ceny za divácky nejoblíbenějšího herce Ondrovi Sokolovi (znáte ho z Partičky a hrál ve filmu Perfect Days). Proč byl tablet (krabice s nalepenou A4 s logem partnera kategorie – Seznam.cz) spolu s květinou Ondrovi předán nikoli na pódiu, ale pouze v prostorové tísni u jeho sedadla, mi hlava nebere. Vítěz kategorie nejlepší kamera dostal od partnera kategorie (společnosti Canon) jako dárek ruční kamerku v hodnotě cca patnáct tisíc korun! A to se vyplatí, určitě bude mít radost on i Ježíšek.
Lucerna je skvělé místo pro honosný maturitní ples soukromé školy, ples školy vysoké či koncert vážné hudby. Proč se však v takovém prostoru předávají ceny, to by mě velmi zajímalo. Lucerna je především taneční sál, takže nemá odstupňované hlediště (a vlastně nemá hlediště vůbec, je to taneční parket). Netuším, co z takového předávání mají diváci v zadních řadách. A oni z toho soudě podle otrávených obličejů místo potlesku při prezentování cen a bujaré konverzace v průběhu monologů a zpěvů Lucie Bílé neměli nic ani diváci v řadách předních.
83 % účastníků ceremoniálu se nudilo takto nebo více. Foto: Jason Scragz
Abych vypíchnul něco pozitivního, jsem rád, že vyjádření úcty panu exprezidentovi zůstalo u početných nominací a ceny za scénář. Nic se nemá přehánět, protože pak by Českého lva mohli přestat brát vážně i jeho poslední diváci (a podle peoplemetrů jich už moc nezbylo).
Budu se zcela vědomě opakovat: Pane Vachlere, prosím, zkuste napsat scénář, který nezdegraduje Českého lva na úroveň silvestrovské estrády na Nově. Nebo předejte štafetu někomu vhodnějšímu. A vy všichni (dramaturgové), kteří máte také na svědomí tu trapnou šarádu okolo bez špetky noblesy, zkuste to příští rok udělat prostě nějak jinak. Velmi pravděpodobně to bude změna k lepšímu.