Před nějakou dobou mi přišla esemeska. Psala mi Studentská pečeť. Od koho má moje číslo nevím. Nicméně se mi začala bezostyšně nabízet v nejrůznějších variantách od malinové přes ostružinovou až po hruškovou příchuť. Ani to se mnou nehnulo. Už to s ní není, co to bývalo, říkám si a mažu zprávu. Dřív jen tak svůdně pokukovala z regálu a dnes mi neskočí div že ne rovnou do žaludku.
Čtu si o čokoládě na internetu. Že má údajně blahodárné účinky na mé nervy, to bych jí snad i odpustila, ale kdo se jí prosil, aby chránila i moje srdce před nejrůznějšími onemocněními? Kanadští výzkumníci tvrdí, že se teď čokoláda angažuje i v opalování a snižuje negativní účinky slunečního záření. Izraelští vědci zase přišli s tím, že když budu snídat čokoládový koláč, zhubnu. A američtí vědci říkají, že zhubnu, když budu jíst čokoládu pravidelně. Ale když budu jen čichat vůni čokolády, vyhnu se nachlazení, říkají nějací úplně jiní vědci.
Čokoláda hop do pusy! Foto: André Karwath
Veškeré nebezpečí skryté ve stříbrné tabulce už je zkrátka pryč. Ostatně ani ta stříbrná tabulka už není, protože čokoláda se balí jen do plastu a tím i mizí riziko, že omylem kousnu zaplombovanou stoličkou do kusu alobalu a v návalu následné bolesti můj mozek vyletí do povětří.
Jistý malajský taxikář se svou rodinou, čítající manželku a pět dětí, ukradl, s mečem v ruce, na benzínové stanici pár krabiček cigaret a několik tabulek čokolády. A v Praze měl sice lupič, který navštívil benzínku, v ruce pistoli, ale jinak to bral v menším, a odnesl si jen jednu čokoládu, kterou stihl sníst dřív, než ho dopadla policie.
A já se jim ani trochu nedivím. Čokoláda ztratila všechno své nebezpečí i zapovězenost. Z hříchu se stal trapný všelék. A tak jediná možnost, jak jí vrátit alespoň stín někdejšího dobrodružného oparu, je prostě si ji ukrást.