Nejsem fanouškem neformálních džínových bank. Když chci někam uložit své pečlivě naspořené peníze, chci mít pocit, že je dávám někomu, kdo jim alespoň trochu rozumí, a ne někomu, kdo je jen zamkne do šuplíku a bude se tvářit, že je to tak v pořádku. V reklamách na Air Bank fandím spíše tomu obtloustlému chlápkovi, jenž se na mě bude s každou další korunou, kterou mu svěřím, usmívat o trochu více.
Z toho důvodu jsem stále věrným klientem ČSOB, přestože přiznávám, že pomalu začínám ztrácet trpělivost. Jeden příběh už možná znáte, před nedávnem se přede mnou rozevřel jeden úplně nový.
Několik týdnů zpátky mi začal bankomat při každém výběru vyhrožovat, že musím doložit potvrzení o studiu, abych byl oprávněn dál využívat studentské konto (u ČSOB se potvrzení přikládá jenom jedenkrát za konkrétní studium, což je fajn). Rozhodl jsem se, že to spojím ještě s jednou dlouho odkládanou návštěvou banky a vydal jsem do pobočky ČSOB na Václavském náměstí.
Mým favoritem je přesto ten pán za stolem, nikoliv ten v teniskách. Foto: www.facebook.com/Airbank
Zaměstnanci ČSOB jsou asi podobně jako zaměstnanci České pošty nucení k nabízení naprosto nechtěných produktů za každou cenu. Paní na pobočce (Alena Šebelová, zapamatujte si její jméno, ať se na ní můžete patřičně mračit, až ji někdy uvidíte) mi začala po zanesení potvrzení tvrdit, že nově je povinné si u studentského konta nechat bezplatně zřídit kontokorent a kreditní kartu.
Jelikož se mi to nezdálo, tak jsem se asi třikrát (!) zeptal, jestli to je určitě nutné, protože jsem žádnou takovou službu nechtěl (s penězi jakž tak umím hospodařit a nemám zájem o nějaké pseudozadlužování). Paní Šebelová mě ujistila, že to povinné je a začala ťukat do počítače moje nacionále.
Samozřejmě, že jsem měl pravdu, když jsem se ji snažil přesvědčit, že přece nic takového být povinné nemůže. Potvrdily mi to jak webové stránky banky, tak zmatená slečna na infolince. Po pár dnech jsem se vydal zpátky na pobočku za paní Šebelovou a snažil jsem se odstoupit od smlouvy, na což jsem měl dle sjednaných podmínek právo. Ta začala zmateně blekotat opět cosi o balíčku a skoro mi tvrdila, jak jsem nerozumný a hloupý, když jejich výhodnou kreditní kartu nechci (prodloužená záruka ke koupi pračky, vrtačky a dalších kravin, wow).
K odstoupení od smlouvy se nakonec seběhla téměř celá pobočka, neboť si nikdo nevěděl rady, jak něco takového do systému zadat. Vše vyvrcholilo tím, že jsem požadavek na odstoupení od smlouvy napsal na kus papíru s logem ČSOB. Kontokorent ani kreditku ale už nemám a jsem zas na nějaký čas o něco klidnější.
ČSOB, pokud motivuješ své zaměstnance k nabízení úvěrů a kreditních karet pomocí prémií za každou upsanou duši, ujisti se, že to s tím nabízením nebudou tvoji zaměstnanci přehánět. Klienty můžeš tímto způsobem i ztratit, nejenom získat. A paní Šebelová, žádnou kreditku fakt nechci!