Já vím, nemám žvanit o věcech, kterým nerozumím. Takže až do konce olympiády nenapíšu o sportu ani čárku. Což mi nijak nebrání v tom, abych se rozhovořil o způsobu, jakým o dění na sportovištích píší české noviny a hovoří komentátoři.
Řeknu to jednoduše: Jsou to bláboly!
Chápu, že sport je samo o sobě dění nudné, nedynamické a na rozdíl třeba od tiskové konference po jednání vlády je nutné jej oživit peprnějším komentářem. Ale vždy, když se ke sportovnímu zpravodajství dostanu (tedy co dva roky během olympiády), zděsí mě, kolik zneuznaných básníků nakonec skončí jako sportovní redaktoři.
Existuje přibližně devět set padesát šest obratů, které mě pobuřují. Zpravidla jde o klišoidní synonyma sportovního náčiní (děravé koše), otřepané popisy dění (nevyužil situace, proměnil přihrávku), počeštění anglicismy (kontroluje puk) nebo emočně nabité hyperboly (pardon, ale „Rachna kachna to to letělo“ je fakt nejlepší). Fenomenální příklad od profesionála naleznete v tomto překrásném textu, bez nadsázky popustil uzdu fantazii (tohle bylo klišé, komentujte dole!) i v téhle reportáži.
Vím, že u komentátorů hrají svou roli emoce a fanouškovské cítění. U komentátorů tak odpustím skoro všechno. Těmto „live komunikujícím“ bych vyčetl jenom otázky, na které nejde neodpovědět „tak určitě…“.
Toto je míč (chtěl jsem sem napsat něco o kulatých nesmyslech a že míč je kulatý a je to padesát na padesát, ale přišlo mi to samoúčelné). Foto: Beefy_n1, Flickr.com
Jenže pak tu jsou ty noviny a internety, kde se „procpává mezi betony“, „sahá po medaili“ nebo kde „projektily míří do šibenice“. Nedělá to popis zápasu zajímavějším, pouze to snižuje IQ čtenáře na průměr české fotbalové reprezentace. Rozumím tomu, že ve sportu existuje poměrně omezené množství, dějů a událostí, které se neustále opakují. To je sport. A popisovat ho je přesně práce sportovního redaktora.
Mezi studenty žurnalistiky je už řadu let populární idea nástroje, kam zadáte výsledky utkání a on sám vám vygeneruje zprávu, kde se metají kotouče a projíždí obranou jako nůž máslem skoro jak ve sportovní příloze MF DNES. Prý není těžké to naprogramovat. A byla by škoda, kdyby sportovního redaktora, který disciplíně rozumí a má cosi jako duši, nahradil algoritmus.
Milí šéfové sportovních redakcí, publikujte normální a věcné texty. Fanoušci patrně nebudou milovníky lyrické poezie, laici si kvůli vaší kreativitě neodnesou z textu nic.