YouTube mě naučilo vykostit kuře a dalo světu Justina Biebra. Sleduji tam videoklipy, učím se řezničině a konečně i sleduji vycházející hvězdy hudebního nebe. Nejnověji Pentatonix. Fandím jim. Ale jednu věc by si měli odpustit.
Asi jste to už viděli, ale Evolution of Music je fakt bezva věc. Baví mě víc než Evolution of Dance a asi tak srovnatelně s 4 Chords Songem. Přeji Pentatonixu úspěch. Ale upřímně – opravdu musí po tom, co předvedli super výkon a pobavili mne, začít děkovat za zhlédnutí a vyzývat mne ke sdílení?
Je to fakt povedený klip, který má začátek, graduje, dojde do pointy a logicky končí. Jen ta děkovačka na konci působí hrozně rušivě. Poslední půlminuta připravila předchozí 4 minuty o velkou část atmosféry a poničila tak výsledný dojem. Jasně, je slušnost se představit, ale takhle se to prostě dělat nemá. Ve chvíli, kdy dozpívali, jsem chtěl tohle video poslat všem, co znám. A v tom se ozve „heej“ a srdceryvné děkování za podporu. Vypínám video, zavírám YouTube a lehoulince zklamán odcházím.
Uživatel internetu není idiot. Pokud se mu video líbí, nasdílí ho sám od sebe. Pokud má vizi toho, že bude dostávat obsah, který ho baví nebo mu jinak prospívá, přihlásí se k odběru. Ano, je dobré mu to připomenout, ale ne ve videu. Člověk, na kterého koukám, je zpěvák „v televizi“, ne můj komunikační partner. Nechci s ním přímou interakci. Chci na něj koukat.
Jinak, aby bylo jasno: představit se můžete v popisku videa, popisku YouTube kanálu, konec konců i v dalším (samostatném) videu. Snesitelné je to i na začátku videa. Poděkovat můžete jednoslovným textovým titulkem na konci videa. Vyzvat ke sdílení můžete nakonec takovým tím otravným vyskakovacím textem.
Vy, kteří chcete točit videa a díky nim se proslavit na YouTube, nepředstavujte se a neděkujte na konci videa divákům za to, že vaše video dokoukali. Kdyby je nebavilo, k poděkování by stejně nedošli. Pokud je baví, zkazíte jim svým opuštěním role zážitek.