Nejpravdivější větu jsem četl včera na Twitteru: „Už ani ta nostalgie není, co bejvala.“ I ve svém rozpuku mládí na sobě pociťuju, že za mého mladšího mládí byly pohádky pohádkovější, muzika hudebnější a vzduch tak nějak vzdušnější. Jenže nostalgie má svoje meze. Ty přijdou ve chvíli, kdy jde o fakta.
Děsně moc lidí si poslední dobou stěžuje, že jiní lidi nečtou. Má jim to nerozšiřovat slovní zásobu, kazit pravopis, nevštěpovat morální hodnoty a vůbec to z nich dělat méněcenné jedince. Jenže…
Podle statistik prý jako Češi čteme pořád stejně. V množství knih zchroustaných jedním čtenářem jsme šestí na světě. Tolik k velkým dílům literatury, která tříbí jazyk a udělají z vás vzdělance.
Moje babička mi vždy ukazovala regál knihovny, kde byly Jiráskovy sebrané spisy. Jako malá je prý četla pořád dokola. Peníze na jiné knihy neměli a romantika vylhaných dějin malému dítěti učarovala natolik, že Mezi proudy prý četla ve smyčce i třikrát po sobě. Řekněme tedy, že pokud by četla jednu knihu týdně (mluvíme o malém dítěti a pentalogii U Nás, jde o skoro nadlidské tempo!!!), přečetla by za rok 52 knih (ponechme stranou, že reálně jde asi o 30 knih čtených opakovaně). K tomu si vezměme noviny (kupovali si je prý jednou týdně a nevěřím, že by osmileté dítě učetlo celou Národní politiku), 10 učebnic ročně a pár stránek drobných textů typu dopisy…
Takto vypadají knihy. Foto: Jakebouma, Flickr.com
Když jsem byl malý já, přečetl jsem dejme tomu 1 knihu za dva týdny (chci být fér, tak si ubírám). Nešlo o Jiráska, ale o klasickou osu Děti z Bullerbynu až Ondřej Sekora, později Harry Potter… Vedle toho jsem odebíral čtyřlístek, četl si Level, posílal si dopisy… V mých dvanácti letech k nám na ves zavedli internet a začal jsem číst v podstatě pořád.
Moje patnáctiletá sestřenice je vytrvalejší čtenář, než jsem já kdy byl. Vedle toho má Facebook, kde se píše a čte, posílá si desítky SMS zpráv, čte pár desítek blogů a konečně kouká na filmy s titulky.
Myslím, že kvanta textů, Facebookem počínaje a návody, jak smazat historii z internetového prohlížeče konče, konzumuje dennodenně v podstatě každý pod čtyřicet let. K tomu spousty zpravodajských serverů, kvalitní blogy jako tento… Navíc knih čteme pořád stejně. Troufám si tvrdit, že na množství textu toho dnes zhltnete násobně víc než před sto lety nebo v raně devadesátých letech.
Přátelé nostalgici, zkuste se zamyslet nad tím, kolik textu průměrný člověk přečetl před třiceti lety a kolik dnes. Jsem si skoro jistý, že dnešní doba na množství textu zvítězí. Nestěžujte si, že „lidi dneska málo čtou.“ Mám pro vás lepší formulaci: „Lidi nečtou to, co jsem četl já.“