Jsem zlý sen každého řidiče. Sám řidičák nemám (nechci, aby děti vyrůstaly ve světě, kde já sedím za volantem). Neb však trpím kinetózou, musím sedět na sedadle spolujezdce. Vzadu bliju. No a jsem rozverný chlapec, pročež řidičům do jejich aktivity žvaním, upozorňuji na zajímavosti podél trasy, zaujímám pozici DJe u autorádia a velmi rád si prohlížím dopravní značky.
A dopravní značky jsou přesně věc, která by se podle mě zvláště v Česku skutečně lépe udělat dala. Nemyslím ani tak příkazové, zákazové a další univerzální cedule. Myslím tím ty modré, které vám řeknou, že pojedete-li vlevo, po třech a půl kilometrech dorazíte do Krtochleb, zatímco při cestě rovně vám po 16 kilometrech čekají Mokrovousy a za dalších 350 kilometrů Berlín.
Upřímně opravdu nerozumím, jakou logikou jsou místa na ukazatele vybírány. Narodil jsem se v Lupenici, kde uprostřed vsi stojí ukazatel, který se snaží vsugerovat, že odbočíte-li vpravo, po kilometru vjedete do – Lupenice. Taková cesta z Chotěboře do Chrudimi vás neustále upozorňuje na vísky s pěti chalupami, ale neujistí vás, že míříte na jakékoli větší město. Jediné, co chápu, je D11, která tají, že vás dovede do Pardubic (tím se žádná cesta chlubit nemůže).
Vloni jsem kafral do řízení v Německu. Při vjezdu do obce tam vždy naleznete přehledné schéma, které vám vysvětlí, kudyže na Bad Schandau (3. odbočka vpravo) a kudy na Schad Bandau (1. vlevo). Poježděníčko jako vod maminky! Měli jsme sice zapnutou navigaci, ale jsem přesvědčený, že s mírnou znalostí SRN (úroveň Stuttgart je dole, Hamburg nahoře), bychom si více méně poradili.
Silničáři, prosím vás, udělejte si výlet do Bavorska a podívejte se, jak se dá pracovat s ukazateli. Neznám člověka, který by byl podle ukazatelů dojet z Prahy třeba do Pece pod Sněžkou nebo Sušice. Není to v lidech. Je to v cedulích. Prostě, proč neobšlehneme systém, který funguje?