Jednotný evropský kreditní systém (ECTS) vznikl v roce 1999. Klade si za cíl sjednotit náročnost vysokoškolského studia napříč Evropskou unií a podporovat mezinárodní mobilitu studentů z jednotlivých zemí. Evropské vysoké školy vznikly často před stovkami let a kladou si za cíl dělat z ECTS holubník.
V souvislosti s plánovaným úspěšným zakončením svých vysokoškolských studií bych rád vycestoval v příštím semestru do zahraničí, abych využil štědrý stipendijní systém (který je ke každému štědrý trošku jinak, ale o tom zase příště), dokud ještě mohu.
Přemýšlím, kam pojedu, trávím nekonečné hodiny procházením nepřehledných webů evropských univerzit, pročítáním seznamů kurzů, syllabů, počítáním kreditů.
Jeden ECTS kredit by měl v rámci EU představovat přibližně 25 hodin studijní zátěže. Studijní zátěží je myšlena jednak docházka na přednášky a semináře, ale také předpokládaná doba strávená v knihovně přípravou semestrálních prací, učením se na průběžné i závěrečné testy, zkrátka všechno, co k předmětu neodmyslitelně patří.
U nás na VŠE je obvyklé, že jednodušší předměty s přednáškou a trochou práce jsou za 3 kredity; předměty s přednáškou, cvičením, seminárkou a +- dvěma testy obvykle za 5 či 6 kreditů; stěžejní ekonomie za 8. Vím, že někteří kamarádi na ostatních školách mají sem tam i předměty za dva, tři kredity, a mají jich docela hodně, avšak jsou obvykle zakončeny „levnými“ zápočty. (Podělte se prosím v komentářích, rád se o ojebávání ECTS v rámci ČR dozvím víc.)
Takže si to pojďme ukázat, jak to chodí mimo malebnou českou kotlinu.
Zaujala mě třeba nabídka v Innsbrucku, půvabném alpském městečku, které nabízí spoustu zajímavých kurzů, které jsou v průměru ohodnoceny – podržte se – jedním či dvěma kredity. Jeden kredit je přitom pouze docházka, předpokládaný čas strávený na přednášce. Vážně pochybuji, že v Rakousku, zemi s velmi solidním vzdělávacím systémem, dostávají studenti předměty za docházku. A vážně pochybuji, že je normální, mít zapsané za semestr 15 předmětů.
V Itálii jsou punkovější. Univerzita v Miláně začíná s předměty na 6 kreditech, není však neobvyklé, že potkáte i kurz za 12 a více kreditů! Pokud si zapíšete dva takové, téměř splníte kvótu na semestr. A to se vyplatí, ne?
Takže jsme evropsky integrovali (a pak ještě jednou integrovali a ještě jednou integrovali), až jsme se dointegrovali k tomu, že sice všichni mají jednotný kreditní systém, ale každý si ho upravuje po svém a papírová náročnost evidentně podobných předmětů se liší o desítky až stovky hodin prostě proto, že je studujete o pár kilometrů dál za hranicemi.
Když už jste se tak snažili sjednocovat, nedělejte si z ECTS holubník a dodržujte prosím, že co kredit, to 25 hodin zábavičky ve škole či v knihovně, jo? Uděláte tím radost spoustě studentů, kteří chtějí vyrazit do zahraničí a chtějí se tam něco naučit, ale neumřít při tom.