Fůůj! Ta je hubená!

Jedné mojí známé kdosi kdysi oznámil, že je „hubená jak koza“. Ten někdo zřejmě ono prohlášení počítal do ranku společenských hlášek. Když mu tedy známá odvětila v témže duchu, tedy že on je zase tlustý jako prase, z nějakého důvodu se urazil.

Nejde mi to do hlavy. Proč vyjádření opovržení nad tím, že něčí podměrečná konstituce je na hranici estetické libosti, například slovy: „Fůj, ta/ten je tak hnusně hubená/ý,“ je v pořádku, zatímco vyjádřit totéž mínění o někom s nadměrnými tělesnými proporcemi je společenské faux pas?

Vidíte, jak se směje? To určitě proto, že je štěstím celá bez sebe, že nemůže přibrat. Tak jen do ní. Foto: Sean Molin, Flickr

Vidíte, jak se směje? To určitě proto, že je štěstím celá bez sebe, že nemůže přibrat. Tak jen do ní. Foto: Sean Molin,

Z výše zmíněné historky plyne moudrost, že patrně všichni hubení lidé si na světě nepřejí nic jiného, než být ještě hubenější, a proto je správné na jejich míry co nejčastěji, nejhlasitěji a také co nejméně vybíravým způsobem upozorňovat.

MYNapadá mě jen jediný rozumný důvod, proč je fajn ofrňovat se nad hubeňourky. Na rozdíl od tlusťochů vás s největší pravděpodobností nepřeperou.