Musím se k něčemu přiznat. Rodiče se ve mně od mala snažili vychovat gamblera. Pokaždé, když jsem se nějakým omylem ocitl s tátou v hospodě, ve které byl někde v rohu hrací automat, dostal jsem pětikorunu, kterou jsem si mohl jít prohrát. Barevná světýlka a obrázky čerstvého ovoce mě fascinovaly. Jednou jsem dokonce vyhrál dvacku, kterou jsem během dalších deseti minut opět protočil.
Pak jsem nějak vyrostl a láska k ovoci se přesunula k ochuceným Amundsenům, později dokonce k opravdovému ovoci. Automatů a heren si přesto stále všímám a zajímám se o ně. Tak třeba docela nedávno jsem zjistil, co znamená VLT, hlavní tahák většiny novodobých heren. Řekl bych vám to, ale už jsem to zase zapomněl.
I na Družstevním ochozu, kde teď bydlím, je jedna herna. Taková poctivá. Klasický bar s gambáčem, lidovými cenami, špinavými záchody a místností s blikajícími automaty. Je z ní krásný výhled na ulici a vždycky tam potkáte to samé osazenstvo.
Bohužel taková herna je již výjimkou. Dneska frčí tmavá doupata bez oken (aby stihli návštěvníci prosázet výplatu ještě před tím, než si všimnou, že už je zase den) a s barem, na kterém vám nalejí jen v případě, že si svůj drink odnesete k nějakému automatu. Bez duše.
Jo, klimoška! Foto: Google Street View
Tyhle podniky jsou většinou ještě specifické zcela odporným vizuálem, výraznými barevnými výlohami a blikajícími světélky. Velký nápis „Karlák“ nebo „Casino“ nebo „KLIMATIZOVÁNO!“ je většinou vždy zdánlivě vhodným doplňkem.
A tak tyto herny mrví vzhled města ještě víc než vietnamská večerka s výprodejem vánočních světýlek. Za mě ještě o něco více než pouliční reklama, kterou minule pranýřoval Matouš. A navzdory příjmům do městské pokladny by bylo záhodno i s tímto zlem nějak zatočit.
Páni primátoři, vyhlaste hernám válku. Zabijte je, vykuchejte je a nechte naživu jen ty slušné, poctivé, které nabídnou zbloudilému tulákovi pivo i ve tři ráno. S výhledem na ulici. Bez křičivých poutačů, nesmyslných názvů a pestrých barev.