Interspar je hypermarket, který v mé hlavně zanikl někdy v polovině devadesátých let. Nebo minimálně už dávno zaniknout měl. Nahlédnutí do výroční zprávy SPAR ČR nabízí otázku, jak je proboha možné, že už se to, s jejich ztrátami, nestalo. A já vám nepovím, proč se to nestalo, ale povím vám, proč jsou ve ztrátě a jednou definitivně bídně po boku Carrefouru zhynou.
Pro rýpaly hned na začátku povím, že jsem si vědom, že mě nikdo nenutí tam chodit. Nicméně vzhledem k mé pražské adrese je to zdaleka nejbližší větší obchod. A dal by se udělat lépe.
Nuže, běžná návštěva vypadá asi následovně:
Při vcházení do obchodu se divím, kde mají letáčky se slevami. Všichni ostatní přeci mají hned u vchodu letáky se slevami, díky kterým slevuchtivý člověk jako já zjisti, čeho si má nakoupit železné dvouleté zásoby tentokrát. Ale v Intersparu řekli ne! Leták je pouze na vyžádání k nahlédnutí na informacích. Možná by si zasloužili obdiv za šetření přírody, nicméně o aktivním přístupu k zákazníkovi nemůže být řeč.
Nevadí. Hned po vstupu jsem třeba zaútočil na regál s vekami, neboť chlebíčky je člověk živ. Snažil jsem se vybrat si z několika druhů a okolo mě se povalovaly prázdné plastové krabice od pečiva. Na svém zátylku cítím nasupený pohled prodavačky, která za mnou stojí s přepravkou dalších vek. „Já vám nechci překážet“ ji neuspokojilo a dál se nasupeně dívala, pročež jsem ji slušně poprosil, aby tak nečinila. Hodila mi, mrcha, ty veky skoro na palec a vytočeně odešla.
Jakmile se vám naskytne tento pohled, kupte si u předního pultu bagetu a utíkejte pryč! Foto: © Arkády Pankrác
Co je potřeba na správné chlebíčky? Ach jistě, šunčička! Poctivě jsem si vystál frontu na lahůdky (jejíž směr je dle mého měsíčního pozorování různorodý, protože nikde není žádná cedule). Už jsem téměř měl svou šunku, když se morbidně obézní paní od obsluhy začaly rusky hádat a zběsile běhat od pultu dozadu a zpět. Načež mě přišla obsloužit jedna z nich. S totálně žlutými rukavicemi od nějakého svinstva. Úplně v klidu mi nabrala mou šunku. Děkuji, dám si radši balenou. A hádejte co, o deset vteřin se ozvalo v rozhlase „prosím mokrý úklid do skladu uzenin“ a zaprasená obsluha podávala i nadále…
Svůj vlastní odstavec si zaslouží i rozložení regálů. Viděl jsem už ledacos a jsem víceméně schopný nakoupit v jakékoliv Bille, Tescu nebo Albertu. Interspar mě ovšem dokázal překvapit. Osvědčený rovnoběžný systém regálů je asi nuda a tak ho sem tam protnou nějakým kolmým. A já přitom tak rád chodím středovou uličkou a rozhlížím se!
I moje trpělivost má své meze, a tak jsem se vydal směrem k pokladně. Evidentně je stále těžké okoukat od Tesca samoobslužné pokladny a naučit zákazníky, že nemají svými většími nákupy zatěžovat expresní pokladny. Já už to umím a skončil jsem tedy u pokladny klasické. Jaké bylo mé překvapení, když pan pokladní namarkoval paní přede mnou 288 mlék a pobaveně se omlouval a řešil tento problém následujících (nepřeháním!) přibližně deset minut. Tentokrát to naštěstí bylo bez lingvistického výletu kolem světa.
Interspar zkrátka své zaměstnance vybírá z řad frontálních lobotomiků. Jinak si nedovedu tyhle zážitky z minulého tisíciletí vysvětlit. Takže to laskavě přestaňte dělat a zaměřte se na slušnost, čistotu a vstřícnost.