Sociální sítě jsou fenoménem dnešních dnů. I když je jejich posláním sbližovat lidi a usnadňovat jim komunikaci se svými přáteli a sdílení svých zážitků, mnohdy se stává, že někteří uživatelé celý koncept sociálních médií pochopí zcela špatně a přenesou celý svůj život do světa jedniček a nul. A tito nešťastníci ty běžné uživatele nebetyčně serou.
Sociální síť Marka Zuckerberga (gratulujeme k nově nabyté Asiatce) má tu výhodu, že se jedná o ryze kamarádskou službu, kde vám takřka každý vaše nezajímavé slinty čas od času odpustí (nebo se nebude zdráhat vám napsat, že jste fakt debil). Z toho důvodu nikomu nevyčítám, když na Facebooku sdílí fotografie své snídaně, domácího mazlíčka, pupínku na zadku nebo podvečerní masturbace. Na Facebook jsem šel s vědomím tohoto rizika.
Opravdu mě vytáčí uživatelé žurnalisté nebo lajkovači, o kterých jsem se zmiňoval již dříve. K nim se ještě řadí skupina těch, kteří vkládají do svých statusů hashtagy, neboť patrně nepochopili jejich význam (každý, kdo ho pochopil, ví, že hashtagy Facebook nepodporuje, a tak pozbývají veškerý smysl).
Samozřejmě mi dost vadí i ti „kamarádi“, kteří se mi pravidelně ozývají jednou za půl roku a to v případě, že ode mne něco potřebují. Tady si však musím popel na hlavu nasypat já sám, neboť je čistě mojí chybou, že tato facebooková přátelství „z historických důvodů“ vůbec udržuji.
Twitter již dávno není tím, čím býval. Víme to všichni a někteří o tom už dokonce mluví nahlas. Dříve se jednalo o sociální síť zajímavých názorů, dobrých myšlenek a vtipných komentářů. V dnešních dnech stále přibývají počty uživatelů, kteří nemají co říct, a dá se předpokládat, že po lokalizaci Twitteru do češtiny jich bude ještě víc. Ano, mohu sice tyto uživatele přestat sledovat, ale zkuste si dát unfollow Marušce z jídelny, která vám pokaždé s úsměvem podává dvojnásobnou porci.
Věděli jste vůbec, že Twitter není chat? Je na to naprosto nevhodný. Vaši konverzaci vidí každý (pojem direct message nikdo nezná) a musíte se pokaždé vejít do 140 znaků. Spousta lidí patrně nemá jiný komunikační kanál, a tak se se svými podobně postiženými kamarády vybavují na Twitteru jako na tržišti a vytvářejí tak kilometry dlouhé konverzace, které nikoho jiného nezajímají, jen je otravují.
Přetwitterováno. Ilustrace: Pete Simon
Přestože Twitter hashtagy podporuje, stále je mnozí uživatelé nechápou. Hashtag je skvělá věc, pokud mám zajímavý postřeh nebo názor na něco, o čem se mluví, a chci, aby si můj tweet mohli podle hashtagu najít i ti, kteří mě nesledují. S hashtagem #babiččinyzavařovačky patrně neuspějete. Ani s tunami dalších.
Na závěr je třeba se zmínit i o těch, kteří v jednom kuse klejí a nadávají na ty, co jejich příspěvek neretweetli, ale jenom si ho označili jako favorite. Prý to nemá žádný význam. Jasně, že má. Prosím, uvědomte si, že jakýkoliv váš tweet, který mi přijde zajímavý nebo vtipný, nemusí být automaticky zajímavý nebo vtipný pro mé followery. A já mám svrchované právo o tomto rozhodovat. Takže buďte rádi, že jsem vám namísto šipeček dal alespoň tu hvězdičku.
Foursquare
S nástupem chytrých mobilů se geolokační služby staly velice populární záležitostí. Je to docela sranda. Jste na nějakém zajímavém místě, nebo třeba jen na tramvajové zastávce? Tak se tam „čekněte“ a dejte tak svým kamarádům vědět, kde se právě nacházíte. Navíc sbíráte bodíky, odemykáte odznáčky a získáváte slevy ve vybraných spřátelených podnicích.
Problém je, že velká část lidí nezná rozumnou míru, a tak vytváří venues („místa“) pro každou učebnu ve škole, pro každou lavičku v parku a pro každý přechod na Václaváku. Na těchto místech se ti samí posléze nadšeně čekují a v nejlepším případě to ještě sdílí na svém Twitteru a Facebooku. Z dříve milé služby se tak stává něco naprosto otravného.
Google+
Uživatelé Google+… Počkat, Google+ nemá uživatele!
Vážení uživatelé sociálních sítí. Pořádně se zamyslete nad tím, jestli jste se v předcházejících odstavcích náhodou nenašli. Pokud ano, přehodnoťte své užívání těchto služeb. Ještě je čas!