Včera jsme opět měli informatický sraz. Jejich frekvenci jsme z jednoho do roka srazili na jeden za měsíc. Úspěšně. Dokonce bych si dovolil říct, že jsme vypadali lépe než vedle sedící studenti přírodovědy UK. Ale o to dnes vůbec nepůjde! (Laskavý obrázek uvnitř.)
Dopadlo to vlastně včera docela dobře. V hospodě se sice stejně jako minule nenacházel žádný majitel, výzdoba však byla střídmá a počet nabídkových lístků nízký. Trochu nás překvapila dvojice číšníků, jejichž věk v součtu při nejlepší vůli nepřesáhl 25 (každý průjezd policejního vozu sledovali s nejistotou a zděšením), ale člověk si zvykne téměř na cokoliv. Internetové stránky restaurace lákaly na výhodnou nabídku burgeru, hranolek a tupláku piva za rovných sto korun.
A tak jsem přišel a poručil si burger. Za tu cenu byl nakonec ucházející, rozhodně alespoň na poměry všech českých „hej, burgery v naší nabídce nesmí chybět, a k tomu uděláme nějakou tu pastu, pizzu a fish&chips!“ restaurací. Jeho výběru však předcházelo… no, ehm, toto.
…………………..dovolte mi, abych vám krátce zprostředkoval svou reakci………….. ☺
To má totiž všechno. Číšník si nade mne stoupl s tím, ať si ráčím vybrat, a čekal. Poprosil jsem ho, jestli by mohl odejít a vrátit se za deset minut, protože tohle je něco, co můj mozek absolutně nemá šanci vstřebat. Jak by řekl známý kuchař Roman Vaněk, tam si skutečně vybere každý. Jen bude muset trošku číst mezi řádky.
Doufám, že pochopíte, že dnešní text bude velmi krátký. Myslím, že tohle by udělal lépe kdokoliv, pokud tedy není – stejně jako pan majitel/provozní -lobotomickým dysgrafikem. Věnujte této roztomilé studentské restauraci prosím někdo hodinu času a vytvořte něco, co si bude tykat s pojmy jako odrážkový seznam, typografie či selský rozum. Svět vám poděkuje.