Poslední ozvěna z naší amsterdamské dovolené bude lehce urbanistická. Zatímco v Amsterdamu (a potažmo v celém Nizozemsku) je při pohybu po ulicích na prvním místě cyklista, na druhém chodec a až poslední je řidič, v Praze (a vlastně v celé České republice) dominuje řidič, pak dlouho dlouho nikdo a nakonec až chodec. Cyklisté jsou zde trochu mimo, pro ně se staví velkolepé a drahé stezky, které stejně nikdo z nich nevyužívá.
Chodec si ve většině velkých českých měst musí připadat jako nechtěný vetřelec. Všude mu jsou stavěna zábradlí a svodidla, aby se náhodou nepokoušel překročit vozovku tam, kde nemá. Ačkoliv se stále nemohu sžít s formou kritiky Adama Gebriana, musím mu dát obsahově za pravdu. Česká města jsou pro pěší nepřátelská.
Příkladem může být pražský Koh-i-noor, který je přehrazen ze všech stran zábradlími tak, aby byl chodec přestupující z autobusu na tramvaj nucen celou zastávku obcházet nebo zábradlím komicky proskakovat. Ještě bizarnější podívaná se nabízí na náměstí Bratří Synků, kde bylo vystaveno zábradlí mezi dvěma tramvajovými zastávkami. Tramvaj tam sice i ve špičce projede jednou za tři minuty (takže ten, kdo není dementní, se nenechá srazit), nicméně i tak jste nuceni tento paskvil obcházet. A jelikož se plnohodnotný přechod nachází pouze v dolní části zastávky, obcházíte-li zábradlí shora, musíte na několik okamžiků vstoupit do vozovky. Město pro lidi, jak má být.
Toto zábradlí nikoho nechrání, ale všechny sere. Foto: Aktron / Wikimedia Commons
Zanadávat jsem si musel i při návštěvě Mostu, ve kterém jsem vyrůstal, kde se zase prosadil trend obestavovat si společný dům vysokým společným plotem. Ve výsledku jsem tak musel místo obejití jednoho domu obejít celý blok, protože si mě družstevníci u svého domu nepřáli vidět a dávali mi to řádně najevo pomocí zmiňovaných plotů a výhružných cedulí o soukromém pozemku.
Ale zpátky do Prahy. Třešničkou na dortu je aktivita městské části Praha 1, která se zasadila o to, aby byl k soše svatého Václava na Václavském náměstí navrácen pichlavý řetěz. „Je potřeba, aby socha na tomto místě byla chráněna před vandaly a turisty, kteří si památku pletou se stravovacím pultem,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. Z jeho slov vyplývá, že je nezbytně nutné ochránit sokl sochy před tím, aby na ní nevychovaní turisté nenadrobili. Navrhuji tedy – Pojďme se domluvit a jít se k soše svatého Václava jednoho pěkného dne nasvačit. Když vandalismus, tak pořádný.
Město by mělo sloužit lidem. Město není autostráda, překážková dráha ani skanzen se zákazem dotýkání. Uvědomte si to, laskavě, vážení pánové starostové a další autoři výše zmíněných ptákovin.