Zatímco na Steamu frčí v tuto chvíli výprodejová sezóna, AppStorům a Google Play Storům se slevové akce už více než rok vyhýbají obloukem, ačkoliv si ještě někteří pamětníci možná pamatují, jak byly obrovské akce ku příležitosti stažení x-té aplikace poměrně běžné. Co se stalo?
Zkusili jste si v poslední době KOUPIT nějakou novou hru na mobil? Ideálně nějakou casual, takovou, která vám zkrátí desetiminutové čekání na tramvaj. Pravděpodobně budete na první pohled velice mile překvapeni, protože zjistíte, že nové mobilní hry (a pokračování těch populárních) jsou zdarma! Juch! Bystřejší z vás ale už na druhý pohled přijdou na to, že tu něco smrdí.
Drtivá většina mobilních her totiž dnes přechází na free-to-play-pay-to-win model. Ve skutečném světě by to fungovalo asi tak, že by vás pustili na koupaliště úplně zadarmo, ale jenom do brouzdaliště. Za hlubší bazény a vodní atrakce byste si museli připlatit. Jízda na tobogánu by stála dvacku a museli byste platit každou zvlášť. Dokonce by pokladník stál a kasíroval i před vstupem do fronty na zmrzlinu. Jediným způsobem, jak se vyhnout placení, by bylo pozvání pěti dalších kamarádů, kterým byste museli zavolat a přinutit je, aby se šli taky zdarma cachtat do brouzdálka. Pro vstup na skákací hrad byste kamarádů museli pozvat 10 a ještě nosit týden reklamní tričko onoho koupaliště.
Kdo by radši zaplatil klidně i dvě stovky s tím, že by se mohl po koupališti neomezeně pohybovat a využívat všech služeb, které nabízí, narazil by. Žádná taková možnost není. Logicky to velkou část lidí znechutí, ale to provozovatelům koupaliště nevadí. Žijí totiž z toho procenta těch, které jízda na tobogánu chytla a už na ní protočili pět tisíc.
Bohužel tento absurdní příklad je po překlopení do světa mobilních her naprostým standardem. Zatímco první díl Where’s My Water? poskytl za dvacku (a to bych neměl problém zaplatit klidně i o dost víc), bez přehánění, hodiny zábavy, druhý díl nabízí zhruba 60 minut zdarma a následně za každou další cca půlhodinu herního času škemrá 40 korun.
Ještě víc jsem se ale napálil u podobné Disneyovské hry Where’s My Mickey?, která obě výše zmíněné varianty zkombinovala a vyžadovala peníze jak na začátku, tak v průběhu hraní. Hnus.
Pokud jste o tom ještě neslyšeli, tak se těmto platbám přímo v aplikacích říkají mikrotransakce. Trochu paradoxně ale jimi zaplatíte daleko víc, než byste byli ochotni kdykoliv dát.
The economy, you fools!
Šanci ale většinou mají i ti, kteří platit nechtějí. Musí jen neskutečně dlouho čekat. Buď ve své oblíbené strategii zaplatíte 40 korun, aby se vám za několik vteřin postavila chatrč, nebo čekáte na její výstavbu dva dny. Sečteno a podtrženo, musíte mít hodně peněz, nebo hodně času. Já nemám ani jedno, tak na to pěču…
Vydavatelé mobilních aplikací a her, prosím, dávejte nám na výběr. Nikoho nežadoním, aby každá hra v AppStoru stála jenom dolar, ale možnost zaplatit PLNOU hru hned na začátku je pro materialistu, jako jsem já, hrozně lákavé. Hrozně se totiž bojím, že vaše manýry okoukají i vydavatelé klasických počítačových her. Od DLC k mikrotransakcím totiž není nijak daleko.