Stávala nějakých třicet korun, dnes ji může mít v podstatě každý zákazník nakupující přes e-shop Českých drah zdarma. Řeč je o místence, která snad kdysi bývala synonymem jakéhosi „luxusu“, zatímco dnes je téměř nezbytností, pokud chcete cestovat i v čase špičky jako lidi.
Jasně, vzdálenosti v rámci České republiky jsou v zásadě maličké. Stejně mi ale nepřijde ani trochu v pohodě, strávit třeba čtyřhodinovou jízdu ze Zlínska do Prahy v uličce, na záchodě nebo nedejbože někde v přechodu mezi vagóny.
Proto miluji místenky. Ale miluji místenky takové, jaké nabízejí Radim s Leošem ve svých žlutých a černých vlacích. Místenky s téměř stoprocentní garancí, že přijdu k prázdnému (a většinou také aspoň malinko uklizenému) sedadlu, na kterém nikdo nesedí. Pokud ano, jde buď o zmatkaře, který si sedl o pár míst vedle, nebo o babičku, která právě vylezla z jeskyně, koupila si jízdenku ČD a diví se. (Chápu to, existují lidé, které vlaky nezajímají, berou je jako nutné zlo a liberalizace železnice je pro ně pojem na úrovni španělských citoslovcí. A nemůžeme jim to mít za zlé.)
Místenka v podání Českých drah je v řadě případů neskutečný oser. Jasně, je super, že si koupím místenku na konkrétní spoj a pokud ho nestihnu, mohu jet jakýmkoliv dalším v následujících hodinách. Ale pokud mám to štěstí a chci proměnit místenku ve flek k sezení v neděli večer, musím obvykle dělat několik věcí, které mi nejsou ani trochu příjemné.
Zaprvé, prodírat se narvanou uličkou na své místo. To zní jako easy job, ale často vážně není. Jezdíval jsem i ve vlacích, kde to byla naprostá utopie, protože bych musel šlapat tísnícím se chudákům na hlavu.
Zadruhé, vyhodit toho nebožáka, který mi na místě sedí. České dráhy jsou v tisku informací o místenkách poměrně neflexibilní a část vozů je prostě vyhrazena jednoduchými štítky pro potřeby expresních rezervací. To znamená, že tam často sedí někdo, kdo prostě zkouší štěstí. Pokud jde o sedmdesátiletou babičku s dvěma kufry, přepravkou marmelád a husou v kabelce, těžko ji budete vyhazovat. Ono jí vlastně nemusí být ani sedmdesát, nemusí mít marmelády a husu, stačí sedmnáct a pěkné oči. Pak je vám jakákoliv místenka naprosto k ničemu. A přitom by stačilo, aby ta fešanda seděla vedle…
No a teď ho zkuste vyhodit… Foto: mag3737, Flickr.com
To nejhorší, co se vám může stát, je pochopitelně hádka o místo s idiotem/bezdomovcem/ožralou atp., ve které obvykle moudřejší ustoupí. A kdo je v devadesáti devíti procentech případů moudřejší, je celkem nabíledni.
Milé České dráhy, zkuste vymyslet nějaký sofistikovanější způsob, jak dát cestujícím najevo, že místenka není jen cár papíru. Možná by stačilo tisknout štítky i na expresní rezervace, třeba by pomohlo vyhrazení místenkových vagónů v době velkého zájmu. Ale nemíním se s nikým handrkovat a vyhazovat ho z místa, když už se ani do uličky nevejde.