Myslíte si, že peklo znamená, když se v čekárně u zubaře nějaký milý spoluobčan rozhodne ukrátit si volnou chvíli telefonátem s někým ze svých blízkých o rodinných nesnázích a o tom, že malá Verunka si do otevřené zlomeniny holenní kosti skřípla tepláčky? Já si peklo představuji spíš tak, že si o tom bude ten milý spoluobčan se svými blízkými esemeskovat… se zapnutými tóny kláves.
Nachází-li se mezi čtenáři nějaký vyznavač ozvučených kláves, naléhavě jej prosím, aby mi sdělil, jaký požitek mu tato praktika přináší. Proč je fajn sedět v čekárně nebo v dopravním prostředku a vytáčet své okolí nepřetržitým, avšak nepravidelným, pípáním mobilu?
Kdyby neměl kopýtka, pod tenhle článek by se určitě hned podepsal. Foto: Andreas Nilsson, Flickr
Z dlouhé chvíle – litovat můj prázdný život můžete v komentářích – jsem vymyslela několik možných důvodů, proč by se někdo v těch vtíravých zvucích mohl vyžívat:
- Je to proto, že vás děsí ticho?
→ Nebojte se, neublíží vám.
- Je to proto, že rádi registruje nějakou odezvu svého mobilního zařízení na znamení toho, že dělá, co se po něm chce?
→ S největší pravděpodobností nedělá, ale pokud i tak po té odezvě toužíte, na skladě jsou jistě i vibrace.
- Je to proto, že hledáte inspiraci pro kakofonickou skladbu?
→ Zkuste raději drogy, je to osvědčená klasika.
- Je to proto, že prostě rádi prudíte svoje okolí?
→ Chápu, ale řekněme si, že všechno má své meze. Existují i milosrdnější způsoby, třeba soustavné kopání do něčí holeně.
Já jsem ten důvod nenašla, a pokud ani vy, milovníci tónů, tak ty zatracený zvuky prostě vypněte. Můžete si to počítat jako další dobrý skutek.