Je-li vám šestnáct let a hledáte přivýdělek během studia střední školy (abyste zvládli financovat vaše víkendové chlastání), není to příliš těžké. Stačí oběhnout několik obchodů, bister, restaurací a kanceláří a zeptat se, jestli nemají volné místo pro šikovného a nenáročného brigádníka. Prakticky ihned víte, na čem jste. Buď volné místo mají a vy se jim líbíte (s vytetovaným drakem na obličeji zaujmete více v baru než v Mekáči), nebo vám řeknou, že teď pro vás nic nemají, ať to zkusíte třeba za měsíc.
Zcela jinak to je v případě, když se snažíte sehnat nějakou opravdovou práci. To je velká věc. Pro vás, i vašeho potenciálního zaměstnavatele. Pokud jste ještě studentem VŠ anebo jejím čerstvým absolventem, máte to ztížené o to, že musíte své nulové zkušenosti, znalosti a dovednosti převést do zajímavě vypadajícího životopisu (přičemž atraktivní formátování zdaleka nestačí). Je to dřina, ale sám jsem si před prázdninami dokázal, že to jde.
Máte-li již své resumé hotové, můžete začít hledat zaměstnání a životopis dle požadavků potenciálního zaměstnavatele uhlazovat (nikdo o tom moc nemluví, ale dělá to každý; vlastně to doporučuje i řada kariérních poradců a požaduje leckterý zaměstnavatel). Proces, který následuje po objevení vhodné nabídky (ekonomicky správně poptávky), je zdlouhavý, únavný a mnohdy znechucující natolik, že o danou pozici ztratíte zájem.
Co mě během mých prvních pokusů o nalezení nějakého zaměstnání (byť na zkrácený úvazek) zaskočilo, byl fakt, že zaměstnavatel může proces náboru v libovolné jeho fázi kdykoliv ukončit a nijak se neobtěžovat vám toto oznámit. Je sice poměrně nepravděpodobné, že by vám zaměstnavatel po neúspěšně absolvovaném druhém nebo třetím kole výběrového řízení alespoň nepopřál mnoho úspěchů v kariérním životě, nicméně i to se stává.
Poutavé CV mnohdy zdaleka nestačí. Zdroj: Emilie Ogez, Flickr
Naopak zcela běžné je, že se vám nikdo neobtěžuje dát vědět v případě, že personální oddělení nezaujme váš životopis. Vy tak čekáte, týden, dva, tři… a nic. Jsem zastáncem toho názoru, že ve chvíli, kdy si dám tu práci, abych sestavil použitelný životopis a sepsal kvalitní motivační dopis, si nějakou odpověď zasloužím.
A nejsem náročný. Nechci po nikom, aby mi sepsal seznam důvodů, proč se pro danou pozici nehodím. Dokonce bych se spokojil se šablonou s oslovením „Vážená paní, vážený pane,…“, ale okázalé ignorování a předstírání, že se nic neděje, mi přijde neslušné, nadřazené, ponižující a bůhví, jaké ještě. Rozeslání emailu stejného znění ba třeba i stovce neúspěšných kandidátů je pro šikovnou personalistku (případně asistentku) práce na pár minut.
Přítel mé kamarádky se hlásil do firmy prodávající oříšky na pozici řidiče (přiznejme si, že rozvážet oříšky a sladkosti je snem každého z nás). Když si po dvou týdnech bez odpovědi zavolal do oříškárny, bylo mu oznámeno, že řidiče již mají. Ač ho to mrzelo, nijak zvlášť to neřešil.
Druhý den mu ovšem zavolala oříšková personalistka a oznámila mu, že se s novým řidičem nedokázali dohodnout, a pokud má zájem, ozvou se mu zítra a domluví se s ním na schůzce. Ačkoliv zájem měl, nikdo se mu již neozval. Toho dne mi kamarádka oznámila, že si od dané firmy už nikdy nekoupí ani oříšek. Tedy kromě mandlí, protože ty mají fakt nejlepší.
Vážení zaměstnavatelé, nechovejte se k lidem, kteří vás respektují natolik, že se ucházejí o pozici u vás, jako k lacinému póvlu. Odpověď (byť jen šablonou) na email nestojí tolik úsilí a potěší značně více než odmítavé přehlížení. Lidé mezi sebou o vaší společnosti mluví. Dbejte na to, aby neměli důvodu mluvit ve zlém.