Nechci slevu zadarmo

Pokud by vám někdo před lety řekl, že se dá vydělávat tím, že budete nabízet slevy, možná byste si klepali na čelo. A hle, v České republice v těchto dnech působí více než 300 slevových serverů, které dohromady každý den nabízejí přes 3500 slev všeho druhu. Toto nechutně vysoké číslo je jen důkazem toho, že český člověk na slevy slyší, a pokud byste mu dostatečně dobře odprezentovali balíček hoven s 90% slevou, urval by vám ruce. Toho si samozřejmě všimli i (rádoby) podnikatelé z roztodivných odvětví (v čele s majiteli podprůměrných restaurací), kteří jsou přesvědčeni, že to jsou právě slevomaty (tímto gratuluju Slevomatu za zobecnění jejich názvu), co postaví jejich podnik na nohy.

Tato domněnka staví na populárním trojfázovém obchodním modelu. Pro ty, kteří si nejsou jisti, o co se jedná, uvedu krátký příklad, jak trojfázový obchodní model vidí právě tito podnikatelé:

  1. fáze: Ohromná sleva na slevovém serveru
  2. fáze: ???
  3. fáze: Zisk!

Problém je, že vůbec nikdo neví, jaký je obsah druhé fáze! V ideálním světě by tomu bylo patrně tak, že zákazník díky slevě (na které podnikatel zákonitě nevydělá ani korunu) objeví nějaký úžasný, avšak zapadlý podnik, naučí se do něj chodit a doporučí ho všem svým přátelům. A zde přichází na řadu tři jednoduché body, jejichž splnění má na svědomí to, že slevomatová kampaň nikdy nemůže být úspěšná.

Nechci slevu zadarmo

9. května roku 1873 vyhlásil rakouský Rabattmat slevu 88 % na vídeňské würsty.

  1. Využití slevy je nepohodlné!

Chytrý provozovatel restaurace chce do svojí špeluňky nalákat co nejvíce hostů během co nejkratší doby. Tak se rozhodne, že „emituje“ dva tisíce voucherů a omezí jejich platnost na tři měsíce. Z toho důvodu je naprosto pochopitelné, že je nutná rezervace minimálně dva týdny dopředu. Ovšem já bych rád šel do restaurace ve chvíli, kdy se mi vážně bude chtít, ne v nějaký den na konci měsíce, který mám zakroužkovaný v kalendáři… Třešničkou na dortu může být už jen servírka, která vám při placení s úsměvem na rtu oznámí: „Vy máte voucher ze Slevoprdu? Ale to jste měl nahlásit při rezervaci, takhle vám to už nemůžu přijmout…“.

  1. Majitelům voucheru se nedostává plné péče!

Zákazníci, kteří do podniku přijdou s voucherem, jsou možná ještě cennější než ti, kteří do něj docházejí pravidelně. Zatímco štamgasti již mají nějaký důvod, proč se vrací, noví zákazníci si své mínění o podniku teprve budují a jejich první zkušenost bude to, co si budou pamatovat nejvíce a o čem budou vyprávět svým známým. Přístup „vždyť to mají se slevou, tak se musí spokojit s papírovými ubrousky namísto látkových a se sektem namísto šampaňského“ je tedy absolutně lichý a vede akorát k tomu, že se k podnikateli s tímto míněním tento host nikdy nevrátí a ještě jeho zařízení pomluví, kde jen bude moct.

  1. Sleva je špatně cílená!

Pokud mám podnik pro bohatší klientelu a na internet šoupnu tak vysokou slevu, že si moje služby bude moct dovolit i Lojza z vepřína, docílím nanejvýš dvou věcí. Zaprvé de facto zaplatím Lojzovi z vepřína skvělý zážitek, který by si za svůj jézeďácký plat v životě nemohl dovolit, a zadruhé bezpečně naseru onu bohatší klientelu, která se v žádném případě nebude chtít stravovat/nechat masírovat/cokoliv vedle Lojzy z vepřína, když za mé služby platí nemalou sumu. To je přeci jasné, ale je děsivé, jak malému počtu lidí to dochází.

A právě i to jsou důvody, proč jsme MY nad slevovými servery zlomili hůl. Člověk tak nějak nechce mít pocit, že se někomu vnucuje a je někde na obtíž.

MYPodnikavci všeho druhu, pokud vážně z nějakého důvodu věříte, že slevové servery jsou to, co zachrání vaše podnikání, vyvarujte se výše uvedených kiksů. Jejich prováděním sebe maximálně přivedete ke krachu a naserete velkou spoustu hodných lidí! (Ty zlé serte klidně dál.)