Převážná část heterosexuálního mužského publika se musela na našem blogu v uplynulých čtyřech dnech lehce nudit. Kdo ale čeká kompenzaci v podobě aut, prostitutek a extrémních sportů, bude zklamán. Dnes je na programu v pořadí již třetí (a doufejme, že na značnou dobu i poslední) článek o nakupovaní. Oproti dvěma předchozím se na problematiku každodenních i svátečních nákupů dívá poněkud zpovzdálí.
V České republice je nepopíratelně příliš mnoho nákupních center a nedostatek obchodních domů. Bohužel velké procento Čechů stále věří, že obchodní domy jsou skomírající přežitek z dob komunismu a mají-li si na nějaký takový vzpomenout, vybaví se jim jenom skomírající/bývalý Prior v nejbližším okresním městě. Oproti tomu jsou nákupní centra (jejichž plocha je rozdělena do větších či menších jednotek s vlastními nájemníky) něčím, co si vždy přáli ve svém městě mít a kam chtějí chodit trávit volné odpoledne.
Ostatně to je vidět i v mém takřka rodném Mostě, kde byli místní obyvatelé před několika lety nadšeni, že se na náměstí otevřelo nové nákupní centrum s tehdy největším počtem obchodů v celém Ústeckém kraji. Želbohu se nepodařilo dostatečně nadchnout odpovídající počet obchodníků, takže za dobu téměř pěti let od otevření nenastala chvíle, kdy by byly všechny obchodní jednotky pronajaty, a v současné době zeje prázdnotou 11 z celkového počtu 82 „kójí“.
Podobné problémy mají nákupní centra napříč celou zemí. Příkladem z hlavního města může být skomírající Galerie Butovice pustá Šestka nebo Eden plný neznámých a „neznačkových“ obchodů a klientských center distributorů plynu a elektřiny. Ve zbytku (zejména té západní) Evropy přitom nejsou nákupní centra zdaleka tak častým jevem. Obchody značek C&A, H&M, M&S a dalších jsou roztroušeny volně po ulicích (to lze v Praze pozorovat pouze na Václavském náměstí) a zbytek příležitostí k nakupování obstarávají prostorné obchodní domy.
Ze své podstaty je totiž nakupování v obchodním domě mnohem příjemnější než trajdání po nákupním centru. Když člověk potřebuje kalhoty, zajde do oddělení s kalhotami, když potřebuje boty, vyjede o patro výš, kde se prodávají boty. Na jednom místě se snoubí spousta značek, spousta cenových relací, spousta stylů. Stačí si jen vybrat.
I Praha má své reprezentativní obchodní domy, například My na národní nebo Kotva na náměstí Republiky. Ovšem zatímco Tesco umělo z bývalého Máje vytvořit nadmíru příjemný obchodní dům na úrovni, Kotva se může honosit pouze lvím maskotem a v podstatě jen opakuje staré chyby, jako je rozdělení celkové plochy do větších či menších kójí, výlohy zastavěné reklamami a linoleum na podlaze. Přitom má obrovský potenciál stát se mnohem příjemnějším a oblíbenějším místem pro nákupy než naproti stojící Palladium.
Let’s go to the mall!
Nicméně i nákupní centra mohou být řešena s ohledem na své návštěvníky. Zářným příkladem budiž Arkády Pankrác (ty se špatným Intersparem). Kromě pompézní fontány se v centru nachází velké množství světla, eskalátory v každém rohu a prosklené výlohy u některých obchodních jednotek v přízemí. Člověk má najednou pocit, že nakupuje někde, kde mu může být příjemně, nikoliv v nějaké inertní krabici izolované od okolního světa, kde má za úkol akorát projít temným tunelem a navštívit obchody, na které narazí. Minusový bod patří Arkádám kromě Intersparu snad už jen za to, že se zaprodaly k natáčení televizního průjmu Obchoďák.
Vážení developeři, investoři, až budete zase navrhovat nějaký novou umělou čtvrť s obchoďákem, zkuste rozestavět několik obchodů do „ulic“ a zbytek přetransformovat na obchodní dům. Neoklasickým nákupním centrům s přihrádkami na jednotlivé obchody snad již brzo odzvoní.