Dnešní článek vzniká jako drobné prokrastinační cvičení v době, kdy bych se měl učit půvabný předmět Úvod do ekonomie. Vzhledem k tomu, že obdobných kurzů za sebou mám hned několik a téma, o kterém následující text pojednává, mi leží na srdci už dlouho, troufám si tvrdit, že ani tak není výlevem studenta, který se bojí, že zítra test na 35 bodů nenapíše.
Ekonomie je opium lidstva. Nabízí relativně jednoduché, kvantifikovatelné odpovědi na téměř jakékoli otázky. Lidem, kteří argumentují ekonomicky, se těžko odporuje a nutno říct, že ekonomie téměř vždy nabízí líbivé vize. Nebo podobně impozantní děsivé vize. Nepopírám, že ekonomické hledisko je v mnoha případech správné. Hnusí se mi ale uvažování lidí, kteří jiné hledisko odmítají.
V tuto chvíli bych vás požádal, abyste si na pozadí pustili jako podkres tuto píseň.
Cílem ekonomického jednání člověka je prý maximalizovat zisk. Ano, ekonomové raději už přidávají i vliv emocí, empatie a dalších věcí, ale pořád tomuto blábolu věří. Můj otec dělá těžkou práci za mizerný plat. Odmítá lépe hodnocené pohodlnější zaměstnání. Protože má svou práci rád. V této zemi lidé věnují na charitu miliardy ročně a to anonymně. Kamarádi se v hospodě zvou na pivo na střídačku, aby to bylo „tak nějak stejně“.
A toto „tak nějak stejně“ je to, v čem se ekonomozkové kriticky mýlí. Ano, člověk je evolučně předurčen k boji o kořist, aby přežil. Ale zároveň se sebevíc snaží chovat se alespoň malinko ekonomicky iracionálně. Chce pozvat kamaráda na pivo, chce darovat krev bez nároku na honorář, tahá klády, protože ho to baví. Protože člověk není ekonomická jednotka. Alespoň doufám.
Ekonomické vymývání mozků se chytli i politici. V roce 1992 měl volební program ODS přibližně 26 000 znaků. Ekonomice byly věnovány 3 000 znaků. V roce 2010 už se ekonomice (počítám kapitoly ekonomika a sociální péče) věnuje polovina celého programu. Neřku-li, že ekonomicky program kouká i na kulturu nebo zahraniční politiku. U TOP 09 se ekonomice nebo penězům věnuje asi polovina programu. Světlou výjimkou je ČSSD, která důraz na ekonomická témata zmenšila oproti polovině předvolebního cancu z roku 1992 na dvě kapitoly programu z roku 2010.
Jedna má dobrá kamarádka prohlásila, že by nikdy neměl být politikem člověk, který není ekonom. Totéž prohlásil blahé paměti i Jiří Paroubek. Být ekonomicky vzdělán už jaksi není výhoda umožňující zisk bohatství, ale nutnost potřebná k přežití. A taky póza. Kdo mezi dnešními studenty čehokoli nemá vyhraněný pohled na zvýšení DPH? A kdo nemá pocit, že by zvládl poškrtat rozpočet tak, aby stát vydělával? Kdo dnes není neoliberálem, nemá právo se vyjádřit.
Minulý týden jsem mluvil s jistým českým podnikatelem, který se vztekal, že v posledních několika letech nebyla oficiální česká delegace v Číně. Poškozuje to prý byznys a vláda, která nedoveze své podnikatele leteckým speciálem do Pekingu je špatná. Při vší úctě, kterou k podnikatelům chovám, není to náhodou jejich problém? Nemá se náhodou stát do ekonomiky míchat co možná nejméně? Vím, že bez Číny bych si nikdy nekoupil tričko za 99,- Kč, ale dokud budete, soudruzi, kopat lidem kolem baráků vodní příkopy, jsem hrdý na vládu, že k vám nejede.
Milton Friedman prohlásil: „Co je na ekonomii fascinující, jsou její základní principy, které jsou tak jednoduché, že mohou být napsány na jediné stránce, aby jim každý mohl rozumět. Ale dosud jim rozumí jen velmi málo lidí.“ Bohudík, že stále zajímají tak málo lidí.
